Captain Diary nr. 14102016
Location: Egypt, Hurgada
Mission : completed
Moře : Inside.


Ve vašem plánu na rok 2O16 s PimpYourLife nemohla letos chybět akce  : Severní safari, vraky a rybičky. Opět se vás sešla plná loď, lidí, co chtěj pod vodu a je jedno do jakých hloubek, protože zážitky číhaj všude a jsou neměřitelné metry a sekundami.
A s tímhle účelem jsme to plánovali..

A teď sedíme v přístavu, venku je 250stp.C a já to začínám zatepla (jak výstižné) ťukat do kompu. Abych se pak mohl vymlouvat, že jsem na něco zapomněl, protože Hypoxie. Sorry, I´m freediver (but I´m OK). Protože si nemohu vzpomenout na všechno, páč toho bylo mnoho. Ale vedl jsem si každý den poctivě tréninkový deníček, tak přepíšu poznámky z něj a bude to. Jo.

Takže, byli jsme loni na jižním safari a bylo to epic. Protože jsme progresivní a chceme vám stále nabízet něco nového, tak jsme se s Honzíkem Musilů z FII dohodli, že letos bude Sever a Vraky. A taky že jo.

Beru si k ruce svůj tréninkový deník, a popíšu vám co jsem tu viděl já. Protože tohle byla akce i pro mě, kdy jsem vás konečně netrénoval, ale užíval všeho s vámi a logistiku, transport a brífinky zajišťoval Honza. Takže tenhle report bude trochu jinej. Kdo chce, přeskočte. Kdo ne, deník Martina je uvnitř. Berte to s rezervou, protože tohle se mi děje v hlavě a takhle já vidím svět. Peklo, co.



DEN PRVNÍ :
Lokalita, letiště.

Jako, vstávat ve 3:OO bylo pro mě klasikou. Nemám problém. Auto letí jak kdyby to nebylo dieselgate, a za rekordní čas ručkuju před letištěm. Jsme skoro poslední, zákaz líbání porušuje jen Vojta, kterej mi ženu oslizl už doma. Shledání po letech, všichni známí – 95 procent jsou lidi z loňska, pecka. Snad mám letenky, kua. Jo, má je Mirka. Ona má vše. "Dáš si čaj ?"
Letadlo.
Obstarožní expres od Egypt Airiel s nespornou výhodou – 30 kg per person a přímej let. Dokonce jídlo, který není pro mě  poživatelné, protože Vegan, ale fascinuje mě jak to nikdo ode mne nechce - a zadarmo  ! A to se to fakt snažím udat. Nechytá se ani silně makabrózní šestnáctka s podobně vybavenou Mam-tronou vedle. Tak to vzdávám. Přistáváme. Češi zas tleskaj, jak kdyby to kapitán neměl v paži. Ach jo, kdy se tohle odnaučíme nádore Český ?
Shledání a loď.
Delegát s hlavní osoba Honza a Petra v jednom na nás čekají a jsou stejný jen o rok starší.( Honza hodně posiloval přes zimu, je to vidět ! ) Pořád to zařizování maj víc a víc v malíčku (nemožné) autobus klímuje a prdí kolem Lídlu do přístavu. Loď Božský Rubin zní poměrně přitepleně, loni jsme byli na Princezně Basmě, jsem zvědav co se změní. Mění se dost, první Krleš ukazuje že neznalost terénu neomlouvá a já fasuju nej kajutu. Si teda myslím.
První ponor.
První ponor padáme do vody už navečer. Rozpotápění na reefu, kde zjišťuji, že letos to bude s 5mm vrškem, a Zajkovým 1mm spodkem (Zajko má superspodek !) a to proto, že mi je zima. Voda má jen 27C. Peklo. Uši jedou, nohy jedou, loď je nová a čistá a nikde neprobíjí a tak jedem.



DEN DRUHÝ
.
Tak a solíme to tam. Itinerář cesty jsem si myslel, že si budu psát do poznámek, ale sou to děsně složitý názvy a hlavní je, že je tam voda a v ní Bradáči.  Máme zase tři ponory denně, lidi sou nažhavený jak pedofil na dětským hřišti, jsem zvědavej, co budou říkat 4 den.
Ponor 1, Bójka.
Beru tenhle tejden silně tréninkově. Dost jsem to teď v sobě řešil, změnil „last 14“ tréninky a tak jsme zvědavej, jestli ty těsně předodletové postupy (Statiky, pranayama, plavání a odpočinek především), co jsem teď 2 týdny zkoušel, budou nést ovoce. Bojku pouštím na rozpotápění na 45m, plán je jasnej, 3x 45 a tak to plním. Miri jede safety a ladí to svoje – ty voe, vono jí to jde ! Jak nemusí učit tak je v klidu a bez stresu že se někdo okolo utopí. Super, tudy vede cesta. Ostatní se někde plácaj, nevím kde, proberu venku.
Ponor 2, NIKDO SI NIC NEPAMATUJE.
Takže další dva ponory, chtěl jsem vám napsat co jsme dělali, ale nepamatuju si to. Zastavuji Toma a Jirku, taky neví, takže nevíme, prostě jsme topili a muj tréninkový deník mlčí. Určitě to ale bylo boží, že jo. A určitě byl nějakej reef, jen už nevím jakej….jo, vlastně už vím. Chabrus umm Gamar ! Pěknej reefeček, ostatně pro vizualizaci přidávám fotky co mi právě dorazily. Taky jsem tam vlastně potkal žraloka, honil si malou rybičku a byl to krásnej bělocípej dvoumetráček - nádhera. Plavali jsme spolu pár minutek, a nemám slov...
Ponor 3, Poznámky v deníčku : unava, nevím nic. Dobrou noc.



DEN TŘETÍ.

Spíme tu neobvykle dobře. Teda, jako hlavně po ponoru odpoledne. Večer si dáváme slaftruňk a pak návrat na příď a ukazuje se nevýhoda kajuty tady v přídi: ) Vlní se to víc než sexuální pracovnice u hranic ve tři ráno v pátek a z kuchyně co je nad náma vychází zbytkové teplo z večerního obžerství.  Slaftruňk nepomáhá. Zkoušíme. Někdo si ho dává víc a odpadává dřív, někdo jen olizuje flašku za účelem výměny genetického materiálu s předchozíma lidma. No nic, je ráno a je ponor od 7h, jako dycky. Mám plán.
Ponor 1,BOJka.
(deníček) :
zápis z rána : Plán byl 5Om a zkoušet styly rukou nahoru-dolů. Takže to ladím, vše funguje jak má, nic nebolí, netlačí, dole mám stále plnou hubu a dokonce mi flexibilita umožnuje dělat ještě v 5Om mouthfill, což zkouším poslední ponor. Takže dobrý. 1m/s taky gut...) A Mirka jede skvěle. Je jen 3m od PB. Jako, mám z ní radost. Na bojce sou i jiní, třeba Evča a Petr Č, který topěj jak kdyby se do května neměli s vodou potkat. De to všem dobře. Evča je immortal, 3-4h freedivingu jí nestačí, leze tam pořád a je to živel.



Ponor 2, 3 – vrak a reef

Tak a máme tu první vráček Gubal – je hned za lodí a máme tak neuvěřitelný štěstí a možnost si vypracovat rezistenci na CO, což bych mohl napsat že nejde, ale jde. Když budeš dýchat vyfukovy ZpLOdiny dost dlouho, nebude ti z nich blbě. Jen se ti trochu zkrátí doba ponoru. Takže to je jednoznačně o nazvykání. (!) Sosáme teda ty diesely a topíme jednoduchej vráček. Je tam pramáti všech murén, obrovský hovado co si na tebe otvírá hubu. Trochu cítím respekt, protože už jsem viděl jak si tahle bestie podává lagunovýho žralůčka, a teda – vyhrávala co jsem viděl. Vráček je krásnej a je to taková ochutnávka věcí budoucích. Zítřejších.
A ještě než to zalomíme, dáváme večeři na ostrově...jako, zážitek největší - Tom je z toho tak na měkko že požádá Petru o ruku a Suicide mission began - Petra přijímá. Všichni slzej, a mexická telenovela hadr.



DEN ČTVRTÝ.
Ponor 1, proudy.

(Deníček, přepis :No tak tohle bylo fakt vono. Indonesie memories se ohlásila s proudama jak hovado. Ale to je třeba taky natrénovat, takže nevadí že lano vede po kružnici a přímku nevidět. Jdu na to, neřeším. S noseclipem unreal, vlny jak prase. Trochu mě to natahuje, ale držím. Ukol zní jasně, hloubky se daří, čekám i ve statice chvilku dole aby tam ta simulace byla. Je to super.. Balíme to dřív a jdem se šetřit, protože další dva dajvy budou Thistlergorm.)

Ponor 2.
Thistlergorm.
Tak jako kvůli tomuhle je Románek tady a konečně vidíme jeho slastný úsměv na líci. Thistler je tu a s ním kopa srandy. Protože :
Tahle loď z 2.sv války je…bla bla bla, všichni ví – je prostě nádherná a my máme neuvěřitelný stěstí, že jsme tu snad jen 2 lodě. Nikde nikdo, neskutečné průplavy, mnoho materiálu, granáty, pušky, auta, motorky, křídla do letadla, lokomotiva, vagony, ty kamaráde, tohle by bylo na dlouho, abys to prolezl vše. Pouštím se do hlubších částí vraku, protože mám natrénováno a vím co v pohybu umím. A tady je to teprve jak v Muzeu. Ticho, klid, bradáči. Tohle vede, strašně to vede. Krása. Nemám slov. Nechám mluvit deníček : (Vrak Thistler - 1O ponorů a skoro všechny přes 2 minuty v pohybu – cca 15 – 24m hloubka. Jsem v pohodě, spokojenej.) Ostatní stříkaj jak švestkový knedlíky, smějou se tak že se jim odklápěj hlavy a prostě – je to top.
Ponor 3. Thisltergorm opět.

Tak koukám do deníku, a mám tam napsaný : CO trénink voe, peklo, šmrksám a kašlu. Jo, to není překlep, je to CO trénink. Protože přijelo asi 8 lodí a to co dělaj za mlhu, je diesel peklo. Tak jsme s Miri ve vodě jen chvíli, a padáme at se zbytečně nesytíme. Někteří to dejchaj docela vydatně, ale ani to jim nebrání, aby nešli ještě na nočák. My už cítíme značnou únavu – hlavně teda já, nevím jak ostatní, ale já jsem docela jetej. Ty hloubky mi dávaly zabrat. Zítra mám Deep Rest day. Dle plánu v tr.deníku mám 3 minuty v dyn.pohybu, uvidíme co z toho vypadne.
Večer si dávám slivovičku a čoveče, faraon nikde. Asi otázka autosugesce.



DEN PÁTÝ.

Ponor 1, vrak KINGSTON
Tak tenhle vrak byl nádhernej. Byl kousek od lodi, že prej pak doplaveme domu po svých, jsem zvědav.
(Deníček : Na vraku jsou nádherný prolejzačky, tak prolejzáme, mám jen 0,75 kg na obojku na 5mm Yamu, a teda na hloubky super (neutrální jsem v 14m) ale na vraky to není vono. Docela dolů dřu. Beru si teda od Míšy její SM obojek s 2,5 kg, a hned je to znát. Ponory jsou pěkně dlouhý, cestou domů jedu dynamiku kolem Reefu, hodinky mi ukazujou 3:15 a celou dobu jedu Monofin kopy. Vylejzím s nepříjemným pocitem na stupnici 3 z 10, jako vždycky. Před kontrakcemi. Začíná to vypadat dobře. Pozice rukou odladěna jak nikdy. Flexibilita značná, i když ráno ramena peklo, ve vodě TOP.)
Ponor 2, Hluboký vrak DUNRAVEN.
Tak teď jsme u lodi, co se převrátila a leží USD (up side down.) Tak tady už je to pro freedivery složitější, vrak začíná ve 20ti m (teda když chceš něco prolejzat). Pouštím se do větších akcí, protože hypoxie byla ráno v pohodě a vevnitř je to tajemně krásný. Honzík odvádí jako domestik skvělou práci, protože nás tahá dolů na skůtru. Tady už máme nějaký průplavy jen s Michalem, protože on se docela za ten rok vyplaval. Samo 11litovej mutantní hrudník taky pomáhá. Kdybych mu řekl že moje kapacita je 4,5 litru, tak to asi nepobere, ale to mu neřeknu. Začal by potápět stovku za 14 dní. Je mi to jasný. Pomalu začínám plánovat noční bojovou akci – transplantaci jeho plic – výměna za moje. : )
Ponor 3, skůtr diving - Shaab Mahmoud
Beru skůtr, zabavuji ho Vojtovi s Židosem, a dělám strašnýho chuligána, pronásleduju ryby a jsem rebel. Obvzláště Siby skvrnitý si předemnou nemůžou bejt jistý. Prostě jsem chuligán. Jak zamlada.
Miri topí s Petrou, objevujeme obrovskýho Napoleona, kroutí vočičkama a je plachej.
Večer pozoruju lidi, jak jsou na tom. Jedou v Immortal modu. Nejen že skvěle topěj, ale jsou fakt nadšenci. Neunavitelný. Tom Nádr do toho kombinuje Scuba kurz, netuší že jestli to dodělá, tak to děsně schytá na konci při pasování. Už ted je mi ho líto, a to na něj koukám, jak se směje a je v nevědomí.



DEN ŠESTÝ.
3 VRAKY.
Ponor 1, vrak Ghiannis D.

Jako mohl bych vám psát, jaký vizuélně ty vraky byly, co ? Ale to se nedá popsat - byly krásý a bylo jich moc. Natankovaly to vedle sebe na jeden reef, pěkně 4 vraky jede vedle druhej, třetí čtvrtej. Zřejmě dobrej oddíl, tipuju Itálii. Prej Indie. No, hned vedle.
(Deníček z rána : Dneska mega vlní, asi se pobleju.)

Jsem zpět, nepoblil sem se. Ale bylo to just, natahovalo mě to víc než recepty Ládi Hrušky, budiž k němu historie shovívavá. Vrak číslo jedna byl široký, se super průlezama. Byl jsem ve strojovně, zmapovali jsme to ze všech směrů a možností. Mirka vlezla do vraku a zbytek party byl prostě nezastavitelnej. Sem fakt myslel, že blinknu.
(Deníček : Mnoho ponorů přes 2:3O, nejdelší ponor 3:41, skrz tu strojovnu. Nelepilo mi, kontrola. Dobré je tam nikde nekopat, posouvat se prstama, ale to už vím z minulosti.)

Ponor 2, vrak starý lodi
Carnatic.
(„Milý deníčku. Jsem strasně unavenej. Jako, ty dlouhý ponory nejsou zadarmo. Jsem tu od soboty, a počítač mi hlásí šílený udaje, ani to sem nebudu psát. Logbook jeho schizofrenii potvrzuje. Jedu na záložní baterie.“)
Tady stránka končí, usnul jsem.
Po ponoru : („Vrak je starej a dobrej. Variabilní styl se opět povedl, prolezený Mono-NO-fins. Skoro jsem utopil Honzíka, protože sem mu neřek, že má s tou mončou plavat nahoru. Čekal na mě. Přežil. Informuj, vole.“ )
Tenhle vrak byl nádherný. Toliko světla, krásný a logický průplavy, a perfektní výkony i přes obrovský vlny a smrad z dieselů. Všichni topili naprosto super. Mirka změnila styl kopů a jede pecky. Domů to kouříme na člunu jen 4 lidi a zatrháváme se motorem v plný hulbě o lano pod vodou. Fakt metal, lítáme tam jak houba na tabuli o velký přestávce. Po obědě, spíme a už to zase zvoní.
Ponor 3, Vrak s dlažkou.

Tak asi snad to nej na závěr. Vrak s dlaždičkama. Deníček k tomu říká :
(„2 minuty a zásek se skubákem ve vraku. Sem nečekal. Strčil mi z boku ploutev mezi nohy v monoloutvi. Nemoh sem se odtamtud dostat. Viděl mě že tam lezu, asi to byl homosexuál, chtěl se tulit. Příště tam už nelez, když se blíží kluci s přístrojema vole.)

Až na tohle to bylo fakt pecka na závěr, uplně super viditelnost a nádherný průplavy, šroub, a perfekt safety od Michala a Honzíka. Tohle byla radost. Nevěřil bych, že se ta skupina tak rozpotápí. Všichni solí pecky.
Večer dostává Tomáš pasování na Bubláka. Ty jo, teda, tohle byl Jackass po Egyptsku. Fakt dostal dost, chlast, slaná voda, čaj, slivovice s magnesiem, a pak asi 1Ox ploutví přes prdel. Bylo mi ho líto, a Miri to nedala a musela odejít : ) Večer to kvalitně zapili. Ráno se dle mě pobleje.



DEN SEDMÝ – KONČÍ.

Takže : dneska že už jen dva ponory na vyplavání. Na pohodu. Ale to ještě nevíme, co nás čeká. Čeká nás delfíní orgie.
Jako, doslova. Už jsme s delfínama potápěl hodněkrát, ale tohle asi bylo jedno z TOP potápění. Interakce od 7:20 do 10:20. Tři hodiny se motali kolem nás všech, a furt někdo odcházel zpět do vody, takhle hravou partičku jsem snad ještě neviděl. Monoploutev je zajímala dost, ale hráli si i na hladině, strkali se a točili a skákali a stále kolem a k lodi nás doprovázeli a hlavně – MIRKA MÁ SPLNĚNEJ SEN. Tohle bylo opravdu to ONO. Jako je krásný chodit ty hloubky, ale tohle…tohle…no dyt jste tu byli, tak víte. Vím že se na delfíny nesahá, ale když jsi na zádech v 1Oti metrech, vlníš, a on vlní nad tebou a blíž a blíž až ti strčí ploutve do rukou…jako, co je víc. Nic. Do Židose taky strkali. Prostě, víc hravý kámoše jsem snad ještě neviděl.
Tím nej se s náma oceán loučí.
Deníček : Jako, tohle nezapomeneš.





Tak, tohle se mi tu promítalo na sítnici a vyhodnocovalo v hlavě. Já to viděl a vidím takhle.
Tohle je teda fakt esence freedivngu, kterou vůbec můžeme zažít. Pořád topíme, jíme, spíme a společně se bavíme tím nej, co jsem v životě objevil - světem pod vodou.
A tyhle lidi, tyhle lidi.
Jste fakt dobrý a máte před sebou pěkný věci. Protože co jsem viděl, tak jste neustále prodlužovali svoje ponory, odvažovali jste se stále do větších a větších děr a neměli jste dost a myslím, že nebyl nikdo, kdo by si nějakej den hned zejtra nezopkoval.. Já teda jo. Třeba ten poslední, například, co Miri ?

Hele, jako, asi bych mohl zase psát ještě hodně. Ale každej si nesete to svoje v sobě, z tohoto týdne, ten svůj úhel pohledu na věc a celou akci. Každý preferujeme jiné věci, ale všichni máme rádi vodu a nikomu nevadí, že nedejchá.
Ty jo, jsme fakt divný.

Hele, a víte co je nej sranda?
Že za pár dní se zase potkáme. Na tréningu ve čtvrtek, o kurzu o víkendu, nebo v uterý na letišti při odletu na zbytek roku na Bali.

Jako, víte co ?
Je
To
Super.


A poslední poděkování na závěr : největší díky Honzovi a Petře, za to jak to celé mají zmáklé a dělají vše, co je třeba pro zdárný průběh celé akce. Pro mě to byla dovolená, a za to osobně vám moc děkuju. Po roce učení, jsem se o nic nestaral. Jako, ty jo...hele.
DÍKY.
A vám všem, že jste byli s náma.
Nic nekončí.
V pondělí večer u mě v lese naviděnou !
Martin a Miri s Honzíkem a Petrou, všem děkující a přející si brzkou shledanou...