Takže odjíždím s Miri do Egypta, na trénink a kurz se studenty. A nějak jsem akorát dodělával svůj tréninkový deník, takže lehké shrnutí čistě ode mne je tady.
A taky říct na nějakou chvíli : pá pá stránkám PimpYourLife. Protože internet tam bude jen když bůh dá. Inšalláh !



Takže jsem se rozhodl, že další roky se budu věnovat svým hloubkovým posunům. Tento posun ve vnímání mé cesty do vody přišel po čtyřech letech skoro neustálého učení, kdy jsem se jednoho dnes tak hrabal v denících z roku 2013 a čuměl jak puk na ty časy a hloubky z Bali. Jako, 70 metrů při „šnorchlování“ bylo fakt dost, dneska si to už nevzpomínám nějak moc jasně, ale když koukám na data, vidím že hlubokých ponorů tam byla celá řada.

No a od té doby jen učíme, a učíme, a kdo učí, ví že se nedá trénovat. Kor ne v situaci, jakou máme my s Mi. Tzn že jsme jen dva a 35 kurzů za rok.

No a tak u mě před čtyřmi měsíci na Bali, kdy jsem v podstatě každý druhý den posunul během 1O ti dní PB (bez konzistentního tréninku), uzrála myšlenka že si dám taky něco pro sebe. Budu učit pořád dál, ale k tomu budu taky makat určité období na sobě, aby to nějak vypadalo, abych se cítil, že se tolik nerozdávám. Aby mě…to celé opět trochu vzdělalo. A bavilo. A mě trénink baví. Protože mě ta cesta učí.



Takže úkol zněl jasně, stvořil jsem si tam tréninkový plán na rok, jehož první kvartál je :

16.1 2017 : návraz z Mexica.
aklimatizace : 17 – 21. Leden REST DAYS.
přípravné období : 22 LEDEN – 22 BŘEZEN : TRÉNINKY
testovací období : 23. BŘEZEN – 16 DUBEN : blue hole – referenční hloubky.

V tu chvíli, co jsem to měl na papíře, začaly pochybnosti a klasická hádka Pravačky a Levačky:

Levá Hemisféra : „Hm, takže Martine máš dva mesíce na to, abys natrénoval na maximálky v Egyptě…“
Pravá Hemisféra : „voe to je blbost, za tu dobu nenatrénuješ nic.“
Levá : „Ale jo, co ne, 8 týdnů…to půjde jak cyp !“
Pravá : „Hele jsi senilní nebo co ? Co chceš dělat za dva mesíce ?!?!? To je strašně krátká doba !!! Na posilku zapoměn, chceš běhat, že jo, venku bude -20, vzdej to.“
Levá : „Hmmm…takže na to musíme jít chytře a vymačkat z toho max.“
Pravá : „jsem zvědavá.“

Takže aby ukončil tuhle nekonečnou hádku se Martin sebral, dojel za jedním kamarádem, co je mistr světa a o tréninku ví tedy vše, a přednesl mu svůj plán. Dále jsme plán zkonzultoval s tím nejlepším triatlonovým trenérem na světě, velkým pedagogem a pro mě osobností panem Frielem. A co z toho vypadlo ?

"Mno, takže za dva mesíce tam bude hlavně voda. Takže kamaráde, bazény. Bazény a bazény, a nabírání všeho toho co potřebuješ, vč.kardia, v bazénech. Hm, a k tomu tedy něco co mužu dělat pořád. Běh blbost, venku bude zima, stěna je nefunkční na freediving, posilka je na dva měsíce nesmysl - to mi oba dva trenéři nedoporučili, takže jedem TRENAŽÉR. Každodení joga, je snad samozřejmostí. Čištění hlavy bude probíhat formou stěny a trialky. Plán hotov voe, tak pojď mi..."


A nyní, je o dva měsíce později, a já opět koukám na svá tréninková data, a musím říct, že jsem odvedl maximum práce. V těchto dvou měsících jsme krom tréninku stačili odučit 8 víkendových kurzů, uspořádat jedny závody, a sraz topenářů, no a ja ted sedím tady u stolu, a koukám na data a jsem sám zvědav, co z toho vypadne.

Dle mého deníku, a Strava.com to jen potvrzuje, jsem zvládl během těchto 7 mi týdnů (týden jsem byl nemocen) :

TRENAŽÉR :

stran trenažéru : najeto 18 tréninků (cca 2-3h týdně), o celkové hodnotě 17 hodin.
Apnoe + hypoxie : 6 hodin na trenažéru. Apnoe 2h.


STATIKY
: 19 session, nedosaženo cíle 5x.


BAZÉN :
55,5 KILOMETRU. Tady by to byl rozpis na dlouho, ale z těchto 55km bylo 27km pod vodou.


JOGA : 54 hodin. Joga, pranaayama.



Tak, teď si tak řikám, zda jsem mohl udělat něco lépe, nebo ne. Ano, pokud bych o víkendech neučil, což vyplývý v to, že v pondělí jsem dycky KO, tak by to mohlo vypadat ještě jinak. A ano, kdyby bylo léto, tak taky – asi bych víc trávil času venku, a méně na trenažéru. Ale když on je tak nádherně funkční, kor když máte rozpis v apnoi, nebo přesné kadenci či intervalech…! Takže asi ne.

Nyní tedy je první část splněna. Za těch 7 týdnů (35 trénninkových dní) se toho o moc víc nedalo. Stran hypoxie si myslím, že mám obrovské mezery, (jsem línej se mučit a nechávám to vše na obrovským bloodshiftu bez n.p.) stran kardia už asi ne, parasympatikus je v dominanci tak moc, že moje TF klesá na hodnoty v klidu okolo 30 tepů za minutu. MDR silný, viz tréninky v jámě – 4:3O statiky na dně jámy bez nepříjemných pocitů. Rozbory krve v normě – hemoglobin na 161.

No, takže to teď jedeme do Egypta na 3 týdny zhodnotit. Vše jsou data, i toto budou. Zda to mělo efekt, zda ne – otázkou. Proměnných je celá řada, např nový neopren, který si myslím, že bude hlavním limitním faktorem, a doznívající antibiotika, hehehe, ty taky. Ale ke všemu přistup s chladnou hlavou, logickým analytickým myšlením a něco z toho vypadne.

Cíl sezony totiž není teď a tady v Egyptě. Po návratu budu mít měsíc na to, připravit se na celé léto učení v moři v Chorvatsku. Po jeho návratu nás čeká MALTA, a tam teprve bude první „vrchol sezony.“ Ten největší, ale bude od 11. Listopadu do 25 listopadu na Bali. Přesně rok poté, co jsem se rozhodl začít něco na svém tréninku měnit.
Tam to teprve cílíme.
Vše ostatní, jsou data.

Takže, a proč jsme tenhle článeček vlastně napsal, ptáte se ?
No jednak vám říct „Ahoj, frčíme.“, a taky vás namotivovat, že at už máte denní program, práci, či život jakýkoliv, plán se dá udělat. Pro cokoliv. A najednou budete vědět, kam směřujete. Dá vám to cíl. A vy si užijete cestu za ním.

Těšíte se ?
My ano.
Držíme palce, at se život daří.

Martin a Miri,
odlétajíc.

PS: jo a taky vás chci ujistit, že vše, co zjistíme že je přínosem, otestujeme na vás, vy moje pokusný zvířátka ! : )