Čas od Času vypíšeme u oceánu taky ten plnohodnotný level 1, protože mnoho z lidí chce začít s freedivingem tam, odkud přišel – a to z hledání hloubek v oceánu. A tak, jsme udělali. 

A někteří našli víc, než čekali.
A o tom je článek vevnitř, formou zamyšlení.



Už ty články píšu od roku 2OOO, mám jich…přes 35OO a je to ode mne stejně pokaždé jiné – forma tu tahle, tu jiná, někdy místo článku video, někdy fotoreport, ale vždy je to úhel pohledu na věci okolo sebe. Já utvářím tu realitu, v článku jsem zdrojem vzpomínek a to co píšu, je to, jak to vidím. Je fajn být zdrojem. Slyšet svoje kroky..vidět činy.
V tom je moje výhoda, nemusím nad psaním přemýšlet, prostě přemýšlím a prsty to přenáší na klávesnici, a s tím se občas i překlepnu, protože i v mysli se občas trochu překlepnu.

Je to složité na pochopení, je, co ?
Tak snad ani nečtěte dál, protože tohle dál budou takovéhle moje myšlenky, z toho jak šel čas.
A až to dopíšu, budu připravený. Na co ?
No to se dozvíte, až to dopíšu.

Vzpomínky. Tak se na mě hrnou, silou oceánského swellu a i stejnou rychlostí a intenzitou. Jedna přichází za druhou a prsty…ťukají.

Obraz 1.
Jedeme na lodi, první den a hned rozpotápění. Loď nejede, vezeme 800kg a to už do skluzu nejde. Stejně jsem ty jo koupil dobře, i když CZ marine je teda parta, to vám povím, tak výběr lodi jsem udělal správně. Do 666kg jezdíme ve skluzu, což je cca 9 lidí a kdo tohle se spotřebou 6-11 litrů na hodinu cca 50km rychlostí může říct ?
Nicméně teď to nejede a lidi se pečou v neoprenech. "Tohle nebylo ono Martine", říkám si, ale jen co naskáčeme do vody, začne to ono být. Šnorchlujeme, před Kozjakem, kde je ale neobvykle hnusná viditelnost, takže nevidím ani zanoření, což jsem rád, protože to NENÍ ONO.

Obraz 2.
"Práce, tohle bude práce Martine..", říkám si když nám tu krystalizuje skupinka, která prostě za boha nemůže vyrovnat – ani nahoře, ani dole a hlavně neví vůbec o čem to rapuju, co čem ty moje texty sou, jou jou. Takže učebna, cvičebna, teorie, malujeme všechny ty záklopky, glgláme, grcáme, polykáme, dusíme se, až to vypadá jak zájezd tuberáckejch důchodců – protože ty zvuky z učebny se linoucí jsou pecka. Mno, a začíná to jít, a Martin si trochu oddechuje.

Obraz 3.

Ta radost, když se poprvé podaří vyrovnat, tak ta je…znám ze svých let kdy mi to moc nešlo, a i díky tomu, si myslím, že máme takovou úspěšnost v učení ekvalizačních technik. S každým se raduju, jako by to bylo u mě a poprvé – ten pocit nikdy nezapomenu. A lidem to už jde, valíme dolů nohama, někdo hlavou, a někdo – nemá žádnej problém. Čtyři studenti nám tu sází hloubky jak z partesu, neustále si musím opakovat : "...je to LEVEL 1 a tesmí chodit holouběji než 2Om, Martine !"
Ale dyž vono jim to jde. Radost.


Myšlenka 1.
Zvolil jsem název naší company PimpourLife, protože…protože všema těma článkama, a publikováním věcí o lezení, běhání, cyklistice, výletech, snowboardingu atd jsem dycky chtěl hlavně pošérovat radost. Nikdy jsem nebyl nejlepší biker, běžec, lezec…a občas, se s úsměvem dočítám různě na netu jak je možné, že např já dělám testovacího jezdce při Bultaco prewiev. Mirka Spáčilová taky netočí filmy, a přesto píše kritiky. Vždy mě nedokáže nefascinovat, jak si lidi myslí, že tím že mi napíší něco o mé minulosti, mě rozhodí. Hehehe, strašně mě to baví – je mi to totiž všechno jedno, a já vím odkud jsem přišel, co jsem byl, a víš ty co ? Je to MINULOST, dneska ráno jsem se vzbudil a byl jsem jiný člověk než včera večer, ty ne ? Já jo ! Měním se…nestagnuji..jak strašná nuda by to byla, koukat stále na stejné filmy, číst stejné žánry, myslet ve stejných kolejích, já jsem nespoutaný a na cokoliv chci upřít pozornost, to chci dělat…NAPLNO. Dnes jsem byl freediver, zítra budu běžec, v tu sekundu co tu činnost dělám se jí stávám – se vším všudy. To se těžko popisuje, prostě to tak je. A tohle, tohle mi PimpMyLife. Tohle. Ta schopnost, přijímat tu radost. Proto jsem vždy dělal tolik věcí. Naplno. S tím, čím jsem byl obdařen. A to my vylepšilo život, dostalo sem.. A tohle, tohleto já chci vlastně učit. Prostřednictvím Freedivingu. Pohybu. Žít život, ne jen čekat na Rigor Mortis… Tak plavme.



Obraz 4.

Andrejka ½ skáče do vody nad vrakem Ledenik.
Zanoří obličej.
Vynoří obličej.
„Ty vole.“
„Ty vole.“
„Ty vole.“
„Ty vole.“
Zajíkne se.
„Ty vole.“

Obraz 5.
Sedíme u večerního grilu, kterej strašně čoudí a smějeme se i tomuhle. Hlášky o sycení COčkem, „dýchej, dýchej…“ Prostě, když je dobrá parta, je legrace pořád. A tahle parta byla dobrá dost. Ostatně, byla někdy nějaká špatná ? Nebyla. Nabíjíte. Dáváte zpět. Přijímáte. Jo, je to prostě HODNĚ VELKÁ POHODA, co Medvěde…

Myšlenka 2.
Jsem tu pátý rok a nikdy jsem tu nezažil teplejší vodu, teplejší sezonu. Voda má 27,5 stupně, to jsme nepochopili, prostě nevím nikdy jsem tohle nezažil. Stále odlaďujeme, co se dá, stále to vylepšujeme, snažíme se, ale víš co, nejvíc to za nás dycky vylepší ta matka příroda. Dá nám 27stp vodu. Už měsíc. A klidno. A to dělá klid. U mě, protože neblinkáte a nekrmíte rybičky, u vás, protože se můžete soustředit na boj s vlkama v hlavě, a ne vlnama nad hlavou. Jo, mám to tady neustále raději, příští rok se chystám se do Čech nevrátit ani na tejden, což letos ještě udělám. A vůbec, mám tu plánů…Kornati za rohem, jachta k pronájmu, pohoda a klídeček a ne Sbohem a šáteček.



Obraz 6.
Posouváte se. Každý den se zlepšujete, učíte, přemýšlíte, posloucháte tělo, sníte svoje sny a pod vodou dosahujete svých hranic, a stačilo se jen nadechnout a člověk se dotkne svého do syrova obnaženého já – to je pocit, co ? Občas překvapí, co najdeme…a co můžeme změnit, abychom přidali hloubku našim životům. A my měníme, přidáváme. Martin s přehledem po kurzu dává PB 25m poslední den, Andy PB 25m taky, Honzík PB 21, David PB 20 a hlavně všichni s takovou technikou, že kdyby jste chtěli, vezmu vás na LEVEL 2 všechny. Jste připravení. Druhá bojka hraje vlastní hru s ušima, ale Julinka ač je malinká a kosí s náma dává vše co je v plánu, Andrejka super statiku a už ví jaký je to se nechat povozit od delfína, Zuzí po AA discovery nakopává 13m a to sem přijela s tím, že uši nejdou, Láďa jede -13m a i když to není ono, zůstává další týden a ono to bude ONO, protože jedeš pecky, a Zuzka odvádí asi největší kus práce, protože sem přijel človíček co potápět nezvládal, a teď potápí, statikuje a ehm…o to prostě šlo. Tyhle obrazy vašich PB se mi nesmazatelně vryly do paměti, nedoluji je, jen jsou prostě tady a já je nechávám vyplout napovrch jako to první, co si uvědomím když na vás pomyslím. Jsou to dobré obrazy. Ukazují vývoj. Ne stagnaci. Dávají mi E. Beru.

Myšlenka 3.
Má poslední. 

Vendi, Vidi, Vici.
Jako, vy všichni.
A my, gratulujeme.

Takhle jednoduše to skončí. Tečkou za větou na konci. Protože loučení nesnáším. Takže brzy někde..
Přijdeme.
Uvidíme.
Zvítězíme.

Nad čímkoliv.

Život má bejt zábava.
A nikdy není pozdě mít štastné dětství…

Martin,
tečka.

.

Tak a ještě jsem sliboval na začátku něco - že budu připravený a teď jsem připravený. A teď se dozvíte na co.
Na další porci radosti - s další skupinou. Neuzavírám. Jen dělám šuplíček v kartotéce, abych mohl dál přijímat.
Jsem připravený na cokoli.
A vy ?