Kapky deště - les štěstí.

Kapky deště - les štěstí.

25. 9. 2017 Blog
Martin
Autor
Martin Cheníček

Les.
Ticho. Sem tam spadne kapka vody ze stromu.
A z oroseného čela.
A už není ticho.
Kolem to funí, jak když lezou prasata z bukvic.
Asi…
BĚHACÍ KEMP.
Jo, VÍC UVNITŘ.



Hele, víte co jsem vám řekl na začátku kempu, ne ?
„Chtěli by jsme s Miri, aby jste si to tu hlavně užili…“

A víte co ?
Proč vlastně tyhle kempy děláme, proč jedeme plnej plyn, před týdnem ještě v Chorvatsku, pár dní na to v lesích ralska v dešti a o 2O stp menší teplotě, a zítra již na cestě na letiště na Katamaran na 1O dní na Maltu ?
„PROTOŽE MY SI TO S VÁMA VŠECHNO MOC UŽÍVÁME.“


Hele, a to jako fakt.
Dyť si to vemte, co jsme to poslední tři dny valstně udělali.

Přijeli jste, a ubytovali jsme vás a hned jsme slyšeli, že moc maáme – že vila, která je na fotkách žlutá, je bílá – zapoměli jsme že jsme mezitím dodělali fasádu. Pak pár lidí voťukalo náš obrubník, a už jste byli naši. Prdelky, srandičky, seznamovačka : „Ahoj, jsem Martin a jsem alkoholik..“ a pak už se běhalo.
Počasí v pátek  první den přálo a sluníčko setřelo ty pre-infarktové výrazy u začátečnických běžců, dusajících v modu „běž nebo zemři“. Odpoledne, to již začalo vypadat lépe, přidávali jsme prvky stylu běhání s lehkostí, a bylo to vidět už za pár hodin.


Večer socializing, vínečko, panáček a motivačka na další den – dobře zavodňovat a hlavně se bavit je třeba.

Sobota byla pro mě osobně ještě lepší. Teorie, dobře, tak ta je třeba, ale pak vás bereme na náš užany Backyard – Ralský vojenský prostor a meandry Ploučnice. Já to tady prostě miluju, a začíná mě to s vámi bavit ještě víc, protože jste velice vyrovnaná skupina, kde všichni běží nikdo neumírá po 1O ti krocích – což je samo dáno i tím, že vás učíme jak – ale hlavně vámi – máte na to.

Tenhle den odvádíme velkej kus práce, a když se pak v 15:00 rozprší, je to vlastně jedno, protože nasazujeme dvě tříhodinový přednášky, u kterých nikdo neusnul, protože vyprávím jak debža a vy se u toho smějete – i to je úkol instruktora. Byli jste super publikum a především v dotazech jste nás s Miri mile překvapili. Šlo to k jádru věci, zasvěceně, funkčně, mile. Díky  !


A neděle, to již byla jen třešnička na dortíčku. Exkurze do pocitů dobytčete cestou na německé hranice v počtu 30 ti lidí v dodávce, a pak už to ticho, a kapky lesa. Mlha…Kanada…a my. Žádnej medvěd. Jo, sem tam houbař. Čím hlouběji ale jsme, tím se ztrácí a občas se skoro ztrácíme i my.
Zastáva na Stohánku, tady to prostě žeru, sem si běhám jen tak pro radost třeba posedět, promyslet věci a pak domů – a myslím že i vám se líbilo..  : )

A pak písky, lesy, kopce, potoky, mlha, a ani kapka deště.


Bylo to pro nás nádherý a snad i vy jste tuhle podzimní atmosféru nasáli.
A pak již jen zranění, teorie, plány a tyhle tři dny utekly s váma rychleji než dítě na záchod po prvním Kari.

A já si tak tady sedím, do kompu ťukám a řikám si "...jako – ano. Nejen že jsme rádi, že jste přijeli, ale jsme i rádi, že příroda dala, že jsme odvedli snad dobrou práci a že tuhle variabilitu činností, které děláme a které milujeme, zkusili rozšířit mezi vás..." 

Za dva dny budu už opět v oceánu. Na jachtě. Zdá se to jako úprk životem.
Není – bereme okamžiky, ukládáme, jsme bežci, plavci, bikeři, skydiveři, rockclimbeři, slacklinisti, bože, co my jsme…

Jsme lidi, co žijí v pohybu.
MY A VY.


děkujeme, moc.
Martin a Miri.

superfotky : MIREK ČERMÁK !
DĚKUJEME !!!






Martin
Článek pro vás napsal
Martin
Více článku od autora

Jsem Martin Chenicek, a freedivingem se zabývám již roky. Prošel jsem si za svůj život mnoha sporty na vrcholové úrovni, plavu maratony, běhám kolem 100 km týdně, lezu po skalách, závodil jsem 10 let na snowboardu a sjezdovém kole, skáču z letadla a jezdil jsem závody na silničních motorkách. Jsem člověk, který sportu a jakékoliv činnosti v pohybu, dává ve svém životě první místo.

RYCHLÝ KONTAKT