Já vod života moc nechci. Stačí mi působit nekonečnou bolest.
Rocket, Strážci Galaxie 1


Asi v tomhle duchu jsem se připravoval na naše nové kempy, které jsem pracovně nazval, Adrenalin Sports Weekend. Zda ano či ne, se mělo rozhodnout po tomhle víkendu. A ?
Rozuzlení uvnitř.


Tak znáte mne, mám neustálou chuť vystupovat z komfortní zóny. Na všech těch činnostech, tréninkách…a již dávno jsem se naučil, a občas vám o tom píši, že za horizontem únavy se rozkládá úplně nový svět, nový HORIZONT OBZORŮ kde se teprve něco učíme…o sobě, především.
A vadilo by mi, kdyby jste v tomhle novém světě a náhle nalezené netušené vnitřní síly nebyli se mnou, rozhodl jsem se vám trochu těch možností jak vystoupit ze stereotypu sportů poskytnout na adrenalinových víkendech.
Proč takhle ?
Protože potápět, běhat, sportovat obecně už jsem vás naučil.
Teď jsem se rozhodl přidat vám do toho objevování vlastních hranic.

Tenhle ASW kemp byl tak trochu Tested on Humans, jak to taky udělat lépe, že ? A tak jsem testoval já na vás, a vy prostřednictvím mým, sami na sobě, zda na to máte.
Máme.

Na tenhle kemp tedy byl plán jasný.

Sobota : Kolo 25km – do 5 ti minut převlíkačka – Běh 8km hory – do 5 ti minut převlíkačka – Kolo 20km.
Neděle : Nejtěžší ferata v ČR – odpoledne lezení na skalách.

Již před kempem jsem vám psal, že máte trénovat. Že to bude Hardcore, že kdo neuvisí, zemře atd, samozřejmě jsem to tak neplánoval, ale proč vás nevyděsit.

„Použijeme starou českou metodu. Hodíme neplavce do hluboké vody, žádný plevel nezůstane.“ Major Meisner, Václav.

Sešlo se vás v pátek 11 odvážných, plán byl 10 max, protože jsem se bál, že nemáme dost rakví. V pátek vše začalo v poklidném tempu, kde jsem se naposledy pokusil vás odradit od dalšího dne. Jojo, alibi pro případné žaloby muselo být ! : )
Večer jsme rozdělali ohníček, udali téma večera a kolem půlnoci teprve opustili kruh přátel žehu a šli spinkat.
Do stanů, kam jinam, nebo pod širák. Sliboval jsem výstup z K.Zóny, vzpomínáte ?


Ráno už to vypuklo. V 9:00 začala přednáška od David Anderle s figurantem Martinem Cheníčkem o principech nastavení kola – sedlovka, sedlo, brzdové páky, velikost kol a jejich výhody, jak snýtovat řetěz a další funkční drobnosti. Pak jsme přešli kola účastníků, zkontrolovali ty vraky a šlo se na akci.



„Ahoj Martine, na kemp chci, máme jen BMX a nikdy sem neběhal, ale to dám, jsem bikrosař.“
Vlasta, emailová komunikace.

Nejen já vás, ale i vy jste mě před kempem strašili. Když jsem pak viděl ten žánrový rozptyl strojů, začal jsem trochu váhat kdo že tu bude trpět, zda ti co nemají naběháno, nebo ti, kdo si těch 50km na kole hodlali dát ve stoje na BMX. Vítězem dne se měl stát Vlasta.
A stal, protože to fakt dal.

Z Martingotky jsme se vrhli parádním štěrkotrailem do Plané, řekostezkou do Tábora, prďákem do kopce Radimovického, sjezdem a závěrečným zakyselovákem do Tábora. A byli jsme na první zastávce, ready na běh.


Běh byl interesantní. Na moje neustálé hlášky o umírání, zakopávání slabých kusů a podobně nebyla brána zřetel a poklidným tempem jsme se sesunuli k Tismenickému potoku přes hradby města, poprvé jsem je zakyselil výběhem ke kostelu, o kolo hřbitova aby se podívali kde skončí když neuvisí k řece a opět steznou na nejvyšší místo Tanx-vrchu. Odtud jen rozstřílet stehna účastníků kurzu bolesti 2km seběhem k řece okolo Všechova pořádně kančí stezkou, a pak kolem mostu přes řeku po druhé straně zpět do Tábora. Tenhle úsek zpět jsme pak trochu nakopli, sem tam okolo 4min/km aby si i ti zdatnější uvědomili, že za dalším brdíkem, není guláš s knedlíkem. Nýbrž další zatáčka.

„Je třeba trénovat hodně, ne chytře.“

Petr Soukup, držitel českého rekordu v Ironmanu, Havaj.


Na závěr byly vylosovány schody, které dodělaly mnohé. Mě nevyjímaje, hahaha. Poznatek dne : NIKDY INSTRUKTOROVI NEŘÍKEJTE, ŽE JEŠTĚ MŮŽETE !!

A následoval opět převlíkací sprint a pak kopce a svižné tempo až do místa odpočinku, některými již dlouho vizualizovaného. Cestou jsme ještě navštívili běhací trail, který jsem neběžel snad 10 let a dali si ho na kolech, protože tady to je prostě pecka. A byl konec dne, protože většina už krom Petra Ševčíka který si ještě naložil dalších 30km, páč je immortal, měla dost.



Zapršelo, čímž se všichni odpoledne po siestě umyli, a začala přednáška o jištění, jak se pohybovat na feratě, představení feraty na videu již proběhlo, tak se ladily jen detaily.
Feratové sety nám zapůjčil Mára Bláža z táborského Hudy sportu, stejně tak lana, helmy, všechny ty expresky a další věci. Nemohu dostatečně zdůraznit, jak moc nám pomohl, a kdyby jste chtěli do Bechyně na Ferratu, tak směle do Hudy Tábor si tyhle věci (Které jsou docela drahé kupovat) půjčit. Vždy jsem Hudy navštěvoval protože tady v Táboře byli lidi, co mám rád, co jsme společně lezli, běhali, blbnuli, a tak až tam půjdete, pozdravujte od mne…Děkuji, Máro ! Link na email  táborského Hudy tady : tabor@hudy.cz a tel : +420 724 721 760



Večer se udělal nádherný, a tak následoval další oheň jak z dob, kdy byl pes vlkem, a šlo se opět okolo půlnoci do stanů.

Meditovat na jógové podložce v teple pokoje je snadné. Být v Zenu, když jsi zmrzlý, špatně jsi spal a přesto máš pro lidi okolo úsměv a v duši klid, je umění mistra.
Martin Cheníček, instruktor bolesti.


Neděle byla rozlámaná. Přesto jsem viděl okolo jen samé vysmáté obličeje, snad proto, že jste věděli že dneska se již nikam nepoběží, hahaha. Přesunuli jsme se do Židovy strouhy u Bechyně, kde jsme nechali auta, pozdravili se se starými známými z lezecké komunity a vyrazili pěšky na Ferratu do Bechyně, což je po modré turistické krásný dva kilometry.
Tady proběhla poslední instruktáž, zkontrolování vybavení všech jednotlivců a již jsme to tam začali spouštět.
Bechyňská Ferata má označení D, což je 4 nejtěžší z 5 ti možných, především proto, že je poměrně silová. Naštěstí se dá z několika míst prchnout zpět, což je také obrovská výhoda, které někteří méně zdatní jedinci využili, s tím se počítalo, proto jsme tady taky, učit se o vlastním Egu.

Vždy je lepší prchnout, než zdechnout.

neznámý vojín, Hněvivé nebe Španělské.



Na konci feraty pak na nás čekalo parádní posezení, a mnozí z vás dolezli až ke zvonečku a zacinkali, především když viděli, že Mirka moje Milovaná Mi to dává s přehledem. A pak již jen…to samé zpět, protože Ferata v Bechyni nemá jinou možnost, pokud to tedy nechceš odplavat po řece směrem na Prahu. Nemělo to chybu. Byli odvážní. Byli vyfluslí. Instruktor bolesti a utrpení spokojen.

No a po přesunu na lezeckou oblast jsem ještě vytáhl 4 cesty, zavěsili jsme lana a už jsme s Miri jistili odvážlivce, kteří stále ještě měli dost sil na to, zničit se na konci víkendu v kompletu. A nebylo vás málo, fakt že ne. Obrovským srdcem překvapil hlavně Vlasta BMXař, který to vodlezl s přehledem v botách a obrovským talentem. Nechápali jsme nic.



No a pak už byl, kolem 16:00, over. Objali jsme přeživší, zamáčkli slzu nad těmi, kdo do konce nedojeli a již odpočívají doma v pokoji, a já začal uklízet a balit na cestu na sever. Pln zážitků, obrazů dne, úsměvů, a pocitu dobře odvedemé práce. Protože snad nebyl člověk, který by se nudil, a nezakusil aspoň trochu toho, co jsem před kempem s Rocketem sliboval.



Co napsat na závěr, ty jo. Asi to nebudu moc rozepisovat, protože pocitů je ve mně stejně že by to popsalo další dvě stránky. Tak to vezmu aspoň trochu stručně.

Byli jste užasní, fakt že jo. Chtěl jsem, dycky chci, abychom žili a uvědomovali si, že "Dnešek je prvním dnem zbytku vašeho života. (David Gerrold, Věc pro lidi) A ten další zase. Abychom si přepnuli během toho každého dne svoje myšlenky na jednoduché vzory, zamezující neustálému šumu naší plánovací mysli, přestali srovnávat, přestali žít jinde než teď a tady.
K tomu mě vede sport, k intenzivnímu prožitku okamžiku, už dávno ne k srovnávání, poměřování, pro mě je sport cesta do hlubin svojí duše – mysli. Cítíce při lezení, běhu, kole, běžkách, plavání…diskomfort fyzické námahy - je pro mě učení se meditaci. Učení se komunikaci s vlastním tělem, naslouchajíc, opravujíc, zlepšujíc každou tu sekundu života.

Chtěl jsem vám tenhle pocit dát, formou kterou jsem zvolil. Snad jste na chvíli tohle bezčasí, cítili o víkendu i vy. Tu intenzitu okamžiku, antiklimax po sportu, únavu fyzického těla, přinášející klid uspěchané mysli.

A dál ?
Ne, už není žádné dál.
TO jsem chtěl. Uspěl jsem. Udělám to znova. Někdy, někde. S vámi. Budete-li chtít.
DĚKUJI, jako vždy, za váš ČAS, co jste nám dali.
To je vše.


"Jen pro ten dnešní den, teď stojí za to žít."
Plukovník Michálek, SPAD.