No jo no, tak je to zase za náma a vy mačkáte slzu a promačkáváte zatuhlé lýtka. Je mi to jasny. Takže pár slovíček a nejaké to foto je uvnitř…



Běh je podle mne snad základní dovedností člověka, protože chuze je přirozenost, běh už je dovednost. A vy jste si přijeli trochu té techniky nasosat k nám do Osečné. A jaký to bylo ?

Tak jakym zpusobem ty kempy děláme už jsme popsali nesčetněkrát, ale jen připomenu, jsem bytostný systematik, a snažím se vám do toho vnést nějakou štábní kulturu, aby jste se naučili jak došlaplovat, jak rychle kmitat nohama, co dělat s rukama abychom nevypadali jak Zátopek v posledním tažení a v neposlední řadě i třeba to, že rozcvičování pánve se nedělá nikdy před základkou nebo dětským hřištěm.

Prostě důležité informace.

No a pak je aplikujeme v lesích, padáme, zvedáme se, funíme, čumíme si na zadky a je nám dobře, že jo. A u toho se zase něco učíme. A hlavně, je pohoda, a o to jde.
A pak se taky protahujeme, šlachy protestujou, dech se nedostává a my jsme opět v režimu „poznávání komunikačních kanálů s našim tělem.“
Ostatně jako celý víkend vlastně.



Já vás, a vy jste to už myslím všichni na našich kempech pochopili, nemohu učit co máte dělat, dokud nepochopíte že nejlepším učitelem a dozorovatelem správného provedení a nebo chyb vašich pohybů je vaše tělo. Ono vám říká, mluví, řve na vás, a vy neslyšíte, neposloucháte, i třeba proto, že máte v uších sluchátka a nebo nějaký bubák z práce.
A tak vás tady učíme naslouchat, a pak i opravovat tu techniku, kterou teoreticky všichni chápete. Ostatně, jako v životě. Taky si to nejdřív přečtete, pak to zkoušíte, a pak se to třeba jednou povede. Tady taky…

A vám to šlo. Všichni poslouchali, ne mě, ale sebe, sebe hlavně. A kde je komunikace, všechno jde. 
A vám to šlo.

Moc vám ještě jednou děkujeme, že jste přijeli a nechali se od nás učit, protože celý ten běh je především proces učení se, my jsme je průvodci a vy jste se nechali vést. TO bereme jako závazek, jako dar, tu možnost vás učit.

Takže ne vy, ale ted už chápete, že my s Miri musíme poděkovat, že jste přijeli. My jsme dlužníky, a brzy to zase někde, dohromady, splatíme. Protože nic nekončí, jen pořád něco začíná…

Mějte se lehce.
Mějte modré dny.
Smějte se

Ma a Mi,
Děkujíc.

PS: Další kemp bude v květnu... : )
PPS: Fotky, děkujeme moc Martinovi !