Odběháno.
Právě si masíruju lejtka po posledním Běhacím kempu, který právě skončil. A myšlenek pár ke sdělení v reportu z kempu je tady, tak se pohodlně usaďte, a jdeme na to.


Mám takovej pocit, že jsem Muž v Běhu, protože poslední týden byl fakt motokros. V pátek doučit poslední partu freedivingu, v sobotu opravit lod a domy, v neděli zazimovat vše na Viru, v pondělí začít s přesunem do ČR, v úterý odvézt opravit lod do Dobříže a přes Prahu nakonec zaparkovat v Osečné, ve středu připravit kemp, ve čtvrtek zahájit BĚHACÍ KEMP. Muž v Běhu, pořád to řikám.
Občas trochu v křeči.


No ale hlavní je, že v pátek začátkem 12h jsme začali dělat tu pravou akci. Seznamovačka, výběh běhací historie, zranění, a pak už si natočit na ty první kilometry tu přehládku stylů, kterou jsem se snažil pak v odpoledním běhu trochu zkorigovat. Večer družná zábava s celou partou u ohníčku, a příprava na sobotní mazec.


Sobota přišla dřív než by někteří chtěli, a bolestínské výrazy kryté křečovitým úsměvem dávaly tušit, že mnohým to dneska zlehka nepujde. Ranní rozcvička trochu vylepšila skore a principy cvičení a protahování dostaly konkrétní kontury, když už ne obrazy jak by jednou mohly vypadat. Výrazy se decentně vylepšily.
„Hlavně je nesmíš zranit, Martine…“, šlo mi hlavou mou, plešatou…když jsme následně vybíhali na delší trasu soboty.
A snažil jsem se co to šlo, potoční trail, krasná příroda, kadence, došlapy, práce horní části těla, hlava, povolit hýždě, pořád jsem na ně řval jak na lesy v lesích Ralska. A ono to šlo, postupně se v obličejích objevovalo nadšení. Asi proto, že už jsme se blížili domů…po několika hodinách na nohách.


Obídek, a Terrorie. Tady jsem se vrhl do tréninkových plánů, postupů, jak to dělat a kdy a proč vlastně. Následovalo osobní volno, a pak ještě další akce aka „Co mohu sežrat abych to pak nevyblil“ – výživa pro běžce. A spát, sobota byla fakt dlouhá.¨

A neděle, taková naše klasika. Návratový běh, aneb odvez je do divočiny vojenského prostoru a kdo uvisí, domů se dostane. Uviseli. Dostali. Tady jsme ladili běhání bokem, neseběhnutelné kopce, běhání na boso v píscích Ralska a rychlostní stupně pro závod, jakožto i jak pracovat s psychikou soupeře : )


Po doběhnutí docvička a pak již jen řešení obuvi, zranění obecně, produktivního nepohodlí a dotazů na věci, které jsem za víkend nevysvětlil dostatečně. Covid High Five a rozjezd domů byl jako vždy hodně rozvláčný, protože sluníčko svítilo, ptáci řvali jak v květnu, a unava velela zalehnout do trávy zkrmit ty poslední klíšťata, neb i ony se chtěj v klidu nabaštit, unaveny z celovíkendového honění běžců po lese…

A tím bych chtěl napsat, Běh Over. Běhací kemp bude zase znovu, ale až v květnu, protože ted bude zima, ale musím říct už ted, že se na to těším. Protože tady máme nejrychlejší zpětnou vazbu o tom, co děláme. JE na vás vidět, že vám to začíná jít. A o tom procesu zkoušení a selhávání, to je. A zkoušení znova. Zkoušení líp.

Moc díky všem, co přijeli. Byli jste opět super. Už mě tak začíná napadat kacířská myšlenka, že by bylo třeba, aby nám na kemp přijel taky nějakej debil, protože k nám jezdí jen pohodový lidi, a já si na to již zvykl…což se mi může vymstít.
Hahahahaha.

Martin, stále si masírující lejtka.
Zdraví a přeje hodně zdraví.

Zelené dny.
Modré noci.

Ma, děkujíc.

DOKONALÁ FOTOGALERIE JE OD ANDYHO. Nemám slov, děkuji !