Twelwe – Movefortheir lives má dnes poslední den kdy jste mohli něco naběžkovat pro děti z onkologických oddělení nemocnic po celé české republice. Shrnutí jsem vám napsal včera (http://www.pimpyourlife.cz/post/441) a moc vám děkuji, že jste cely leden běhali, a únor taky, aby jste přinesli nějakou tu korunu pro ty naše nejmenší.

BŘEZEN BUDE JINÝ.


Narodit se můžeme, ale umřít musíme.

Kdysi jsem jako jednu z prvních brigád vzal práci na LDN. Viděl jsem tam mnoho lidského štěstí, ale i smutku, pokory, obrovské moudrosti, životních zkušeností, síly, lásky…ano, spoustu emocí a silných momentů, ale co mě na tom tenkrát zasáhlo nejvíce, bylo že…TO NIKOHO NEZAJÍMALO.

Každý z těch stařečků, kteří tam byli, byli na sklonku toho života, a ať už byl jakýkoliv, ať už dělali cokoliv, byli to kdysi taky děti. Jen dneska uvězněni v těch starých tělech, mnohdy s nějakými bolestmi, starostmi.

Chodil jsem tam mezi nimi a viděl, že nejvíce co si přejí, je aby je někdo pohladil, obejmul, pochválil, VYSLECHL, a já to tak dělal, protože tohle byla esence moudrosti, zcela zadarmo, a oni jí chtěli předávat dál, řícit nám svoje příběhy, starosti, úspěchy, radosti.. Styděl jsem se, že jsme dospěli tak daleko, že na konci našeho života cítíme vděk k úplně cizím lidem, který nám pomáhají, že jsme takhle strašně na někom závislí, úplně stejně, jako kdysi na tom prsu svojí mámy. Ale ta máma už tu pro ně není, a jejich děti to nezajímá. Neodsuzuji, prostě je to tak.

Ztratil se o ně prostě zájem.

Stáří už dneska není ceněné. Není to moudrost, co je na nejvyšším stupni komunitou kladeno, je to počet prokliků, lajků, fotek na Instáči, blbostí na Tik Toku, a kdo dneska z nás si na ty naše rodiče, prarodiče, udělá čas a sedne si s nimi, a chvíli jen JE, a POSLOUCHÁ, i kdyby to byly sebevětší blbosti…Jsou to jejich zkušenosti. JE to prostě zvláštní doba, je.

Já bych tedy, s vaším dovolením, chtěl měsíc březen věnovat naše příspěvky nikoliv nemocným dětem, ale starým lidem na léčebnách LDN všude po republice. A protože chceme být zdraví, a celá republika se dnes otužuje, vymyslel jsem aktivitu na březen – za každou vaší minutu ve vodě pošlu 1,-kč na léčebny dlouhodobě nemocných v ČR. Na nákup pomůcek, květin, léků, nových žaluzií, barev do pokojů, nové televize, cokoliv. Aby to jejich dožívání, to naše dožívání, bylo jednou takové, jaké si my sami pro sebe přejeme. Krásné.

Aspoň tím, čím jsme obklopeni.

Vím, že by se o tom dalo psát dlouho, a cítím spoustu chyb v logice toho co jsem napsal, ale tohle téma je pro mne tak neuchopitelné, že už ho radši ukončím.

Omlouvám se za nedokonalost slov, ale chci aby z toho byla pozitivita a chuť ve společnosti, uvědomit si, že jednou, dříve či později, budeme všichni staří. A uvítáme jakoukoliv pomoc.

Martin,

hybatel projektu pro lid české republiky.