Již mnoho toho bylo napsáno o mojí cestě životem, ale já jsem jeden z mála
lidí, který si je ochoten sebereflexně připustit, že nejen moje vnitřní
zainteresovanost, vůle, a chuť se hýbat v hlavě i těle, byla tím co mi
vylepšilo život…..byli to i lidé, kteří se za mě postavili, stojí při mně, dali
mi šanci a stále dávají se posouvat dát, hloub, výš…
Je vás mnoho…avšak…dnes to bude jako poděkování – Míše, Jindrovi, Lindě, a Majkýmu.
Uvnitř.
Obrazy tak čerstvé jako by se staly včera, defilují přes mýma unavenýma očima,
zatímco cestuji deštivou dálnicí a na vypálený sítnici očí světly
projíždějících aut z benešovské klasické nedělní „Prahonávratové“ kolony
mi běží film vzpomínek na dobu nedávnou a přeci tak minulou…
Jak to ?
Jedu totiž z Yogy a Fyziologie kterou jsem přednášel o víkendu v Teplicích…se
skupinou lidí, který jsem poznal díky….Bali. Přemýšlím si tak o tom, jaké by to
bylo, kdybych se před několika lety (už to tak je, letí to) nerozhodl tak, jak
jsem učinil, co by bylo jinak a usmívám se u toho – je to neskutečné, až skoro
děsivé. Teplická skupina lidí je totiž tak super, a já mám nové přátele…kamarády…co
se mnou byli již na čtvrté akci (Olda, například) a co se chtějí potkávat stále…a
dále…a je to – DÍKY BALI.
Kdybych tenkrát vzal práci jinde, ne v Indonesii, kdyby tenkrát nebyli
Jindra Soukal a Míša Vlásková řekli „ANO“ chceme tě u nás v RelaxBali…a já
bych odjel třeba do Thajska. ?
Tenhle zvláštní okamžik bezčasí v tomhle nečase útočícím na přední sklo
mojeho pojízdného koncernového domova, mě tak přepadl, a vcucnul, že jsem si
hluboce uvědomil a v duchu poděkoval všem, co mi na téhle cestě, vědomky a
třeba i nevědomky pomohli.
Pomohli mi najít krásu oceánů, sílu vyrovnat se s novými výzvami, oporu a
hlavně MOŽNOST růst a vyrůst a koneckonců, protože se za necelý měsíc opět
uvidíme, pomáhají neustále.
Jak již tolikrát píši, vím odkud jsem přišel, a kam směřuji. Nicméně, velice
rád říkám DÍKY protože já jsem opravdu vděčný, i s horizontem roků, lidem
kteří mi pomohli v jakémkoliv směru.
Protože není to jen odkud jsme přišel.
Je to i o tom, kdo mi tu cestu otevřel,
umožnil, zametl, otevřel bránu.
Tentokrát není tenhle článek ničím jiným, než vzpomínkami na ty denodenní radosti a intenžitu prožitků se skupinou lidí
okolo relaxbaliresortu. DĚKUJI ZA VŠE co jste pro mě udělali, děláte a budu
vždycky vaším dlužníkem.
Kdyby cokoliv, řekněte.
¨
A již se na vás těším. Vracím se domů.
Za měsíc, naviděnou.
DĚKUJI.
Martin Cheníček
Freediving instructors international.
