A pár slov, o tom jaký je cestovat s děckem ve věku 5 ti měsíců, hehe....je vevnitř.
Ba ne, nebojte, spíš je to o potápění, shledání, a partě.
A návratu domů...
Tak jak už jsme avizovali, jsme s Alenou konečnou na
Bali, budeme tu trávit dva měsíce učením,
cestováním, a hlavě potápěním…asi všichni ví.
Kdo ne, at si přečte ostatní články : )
inu, co napsat…něco o cestě ? Opět jsme se nabalili jak kdybychom jeli za
komanče na Balatón a měli jsme přes váhu fakt zle. Když nás batužkáři s jedním
zavazdýlkem a holky s kabelkou viděli, jak se rveme uličkou v letadle,
nechápali nic : )
Ale opět jsme prošli.
Dokonce se nám povedlo pronést na palubu cca 3 litry tekutin, gelů, atd…takže
děkujeme.
Cesta utekla v pohodě, hlavně proto, že ta malá potápka Lily je neskutečně
hodný a stále se řehtající dítě, s žádným strachem ze situace kdy máma
zmizí z dohledu – takže je s ní velká sranda, a malá koluje po
letadle, kdy si jí každou chvíli bere nějaké jiná Korejka, která se o ní stará,
hraje si s ní, a na požádání by jí snad i přebalila.
Prostě pohoda.
V Soulu jsme hned a pak již je to jen kousíček na Bali. Na letišti na nás již čeká odvoz, prostě Linda opět nezklamala, je to zlato a my jsme za 2 hodiny autem na resortu, na Vile.
Pecka.
A pak již je blackout a druhý den se nějak rozkoukat.
Teda povím vám, byl jsem tu rok, a je to těžkej návrat domů. Jak kdybych NIKDY neodjel. Chorvatsko, Mexico, Svycarsko, jak kdyby se nestalo, hroznej deja-vu pocit…trošku psychedelie. Prostě shledání s lidma, a hlavně místama…bylo neuvěřitelný.
Taky vylezu z Vily, a co nevidím – kráčí ke mě Olda z Teplic aka Bruno, hehe, a já čumím jak puk, protože mi ještě v Chorvatsku, a pak i v Teplicích na Yoze tvrdil, že sem nepojednou, a jsou tu i s Pepou – vy lumpové, jsem musel mít výraz, ty jo, jak vyvoranej vorvaň.
DÍKY !
A co místa pod vodou ?
Hm…s Alli jsme vyrazili se ozpotápět a hlavně instalovat bojku do Canyonu, pěkně ve 2O m zavázat, a připravit do betonových pneumatik, které nám resort nachystal – 22m, 45m, pecka. A já ještě odpoledne na Vrak, protože ten mě táhl dolů, velice…
4 tříminutové ponory skrz vrak, ach jo, tam ti je tak krásně ! Sedět zase na tom samým zábradli, komíně, hrabat se ve sklepeních…dobře mi tam bylo, a když připlavaly Barakudy….byl jsme opět doma.
Deja vu vol. 2.
Další den jsme topili, a ten další na to, což je dneska, taky…pokaždé dvě session. Dal jsem si PB v FIM, pěkně bez problému, s pohodou, jen jsem dostal upozornění, že se s tím děsně flákám, že bych měl rychlejc…ale já jsem horzně pomalej..nicméně, slibuju, zlepším se, hehe !
„Ste se zase kochal, co, pane doktore ?“
Mno, a pak jsm ještě udělali Drop Off, Liberty, a ted akorát co toto dopisuji, nám přijíždí prvních 8 studentů až na Damiena, který ztratil pas. Ach jo : (
Snad to nějak pořeší a on dorazí na turnus č.2.
ZÍTRA TO VYPUKNE !
Tak to je prozatím vše, žijeme, připravený na vás sme a jediné, co bych si ještě přál, aby tu byla Mi s námi. Poleť, ženo moje !
Martin bez Miry ale s Alli a Lilly z Bali
