David Anderle byl s námi na kurzu FII u nás na základně v Chorvatsku -
jako fotograf a dokumentarista celé akce. Sepsal o tom poutavé čtení a
to vám tu ted s fotkama od něj nasolím...
: )
Takže - pohled zvenčí od jednoho studenta - ted a tady.
Díky všem co přijeli !
Martin, toho času z ostrova KRK..
ale nechme už povídat Davida :
"Tak a jako každý rok, začínají prázdniny a plánuje se, kam že se to pojede na tu dovolenou. Inu moře. To nezní nikdy zle. A jak to tedy vypadalo týden pořed tím, než se tůristi nahrnou do resortů. Tak jeden Freediving course report pro vás...
Tak je neděle večer a já mám za sebou poněkud delší cestu. Cestu z
Chorvatska. Tam jsem totiž jesště před tím, než se pláže obsypou
turistama strávil minulej týden. Takže v práci volno a hurá válet si
šunky k moři. No ale ono to válenení moc neprobíhalo. Spíš probíhala
celodenní nálož a to fyzická, nebo mozková. Prostě freediving course jak
má být.
Protože je Čárys freečkovej instruktor a má za sebou pěknou řádku
odučenejch kurzů a studentů a já byl vždycky jen tak nějak ve
vnitrozemí, bylo potřeba se podívat, jak probíhá i takovej kurz u vody,
kde se už dají chodit i hloubky. Na ostrov Vir dorážíme v pondělí ráno a
zmožený cestou se tak proválíme v apartmánech, nebo někteří, v
přistaveném karavanu, prvním dnem. Nicméně tím celé válení končí. Pak
totiž následuje den za dnem ráno joga a pak většinou do vody, nebo něco z
teorie, která je prokládaná záludnými otázkami instruktorovými. Takže
žádný odpočinek, ale pěkněj celodenní program, kde čas pro psaní
korespondáku mamice nenajdeš snadno. Od úterka se tedy začíná ta pravá
show. Čárys do studentů pere informace z tak širokého spektra, že je
celkem fain pozorovat, jak si lidi vlastně nacházejí odpovědi na svoje
případné otázky sami. Začínáme tedy teorií a základama a pak odpoledne
se jde konečně k vodě, kde se začínají ladit nějký ty začátky co se
bezpečnosti ve vodě týče. Studenti se toho nebojí a nakrmený informacema
tam celkem bez problému dávaj záchrany, že by Mič Bjůkenen žasnul.
Večer pak zlehka grilovačka rybiček a pokec venku.
Den dva pak začínáme ve vodě a jedou se statický zádrže dechu. Pěkně
na lačno a rozhýbaný ranní jogou studentíci ke svému vlastnímu
překvapení dávaj statiky kolem 3min a tak nejen oni ale i pan instruktor
je poskojenej. Odpoledne pak zase nějaká ta teorie, kde se už začíná
jít opravdu do hloubky, kterou následuje opět praxe, takže skáčem do
člunu a mažem jí na vodu, zkoušet správný zanořerní, vyrovnávání, zase
nějký safety atd. Večer celkem opakovačka dne minulého, takže pohoda.
Ráno opět joga a už se jede na větší hloubky. Na otevřený vodě pak najednou přichází ten pocit, že už opravdu začínáš něco dělat. Spostu modroty kolem a pod sebou už pěknejch 20m s parádní viditelností. Slunce rve, neopreny držej a klucí topěj co to jde. Odpoledne pak zase teorie a všichni začínámy být pěkně zmuchlaný. Ono netrénovanýho člověka pěkně pomačká i těch 20m, takže zívání na učebně je povolený jen za oteřenou učebnicí. Hm – všichni ji evidentně pilně čtou.
Poslední dva dny pak už jedem zase na hloubky a protže klucí dali limit kurzu natahuje se lano ještě hloubš. Já si tam chci dát 30m, ale moře mě prostě nehce, takže to několikrát balim kolem 25m a zase jedu nahoru. Prostě jak říká Martin: “Musíš najezdit motohodiny, pak to tam bude padat..” tak si zkusím něco najezdit v bazénu a snad na koci prázdnin, tam něco padne. Klucí si taky jezdí co jim síly a dech stačí a Martina nám do toho občas zahraje moc pěkněj blackout, abychom byli ve střehu. Prostě o zábavu je postaráno celou dobu a tak, když je najednou sobota večer a my se balíme po dalším propotápěným dnu, kdy jsme potkávali už i rybičky, k odjezdu, lituju, že sotva si na vodu začínám zvykat, musím domu. Prostě měl by ten kurz být asi delší, protože opět z takový pohody se odjiždí do reality kancelářských dnů nesnadno.
Tak snad už zase brzy..."
David Anderle.
Fotky : David Anderle.
