Bali s Alli - 1 : příjezd

Bali s Alli - 1 : příjezd

1. 11. 2014 Blog
Martin
Autor
Martin Cheníček
Tak jsme tady, na Balíkově...
A pár slov, o tom jaký je cestovat s děckem ve věku 5 ti měsíců, hehe....je vevnitř.
Ba ne, nebojte, spíš je to o potápění, shledání, a partě.
A návratu domů...



Tak jak už jsme avizovali, jsme s Alenou konečnou na Bali,  budeme tu trávit dva měsíce učením, cestováním, a hlavě potápěním…asi všichni ví.
Kdo ne, at si přečte ostatní články : )

inu, co napsat…něco o cestě ? Opět jsme se nabalili jak kdybychom jeli za komanče na Balatón a měli jsme přes váhu fakt zle. Když nás batužkáři s jedním zavazdýlkem a holky s kabelkou viděli, jak se rveme uličkou v letadle, nechápali nic : )

Ale opět jsme prošli.

Dokonce se nám povedlo pronést na palubu cca 3 litry tekutin, gelů, atd…takže děkujeme.

Cesta utekla v pohodě, hlavně proto, že ta malá potápka Lily je neskutečně hodný a stále se řehtající dítě, s žádným strachem ze situace kdy máma zmizí z dohledu – takže je s ní velká sranda, a malá koluje po letadle, kdy si jí každou chvíli bere nějaké jiná Korejka, která se o ní stará, hraje si s ní, a na požádání by jí snad i přebalila.

Prostě pohoda.



V Soulu jsme hned a pak již je to jen kousíček na Bali. Na letišti na nás již čeká odvoz, prostě Linda opět nezklamala, je to zlato a my jsme za 2 hodiny autem na resortu, na Vile.

Pecka.

A pak již je blackout a druhý den se nějak rozkoukat.

Teda povím vám, byl jsem tu rok, a je to těžkej návrat domů. Jak kdybych NIKDY neodjel. Chorvatsko, Mexico, Svycarsko, jak kdyby se nestalo, hroznej deja-vu pocit…trošku psychedelie. Prostě shledání s lidma, a hlavně místama…bylo neuvěřitelný.

Taky vylezu z Vily, a co nevidím – kráčí ke mě Olda z Teplic aka Bruno, hehe, a já čumím jak puk, protože mi ještě v Chorvatsku, a pak i v Teplicích na Yoze tvrdil, že sem nepojednou, a jsou tu i s Pepou – vy lumpové, jsem musel mít výraz, ty jo, jak vyvoranej vorvaň.

DÍKY !

A co místa pod vodou ?



Hm…s Alli jsme vyrazili se ozpotápět a hlavně instalovat bojku do Canyonu, pěkně ve 2O m zavázat, a připravit do betonových pneumatik, které nám resort nachystal – 22m, 45m, pecka. A já ještě odpoledne na Vrak, protože ten mě táhl dolů, velice…

4 tříminutové ponory skrz vrak, ach jo, tam ti je tak krásně ! Sedět zase na tom samým zábradli, komíně, hrabat se ve sklepeních…dobře mi tam bylo, a když připlavaly Barakudy….byl jsme opět doma.

Deja vu vol. 2.

Další den jsme topili, a ten další na to, což je dneska, taky…pokaždé dvě session. Dal jsem si PB v FIM, pěkně bez problému, s pohodou, jen jsem dostal upozornění, že se s tím děsně flákám, že bych měl rychlejc…ale já jsem horzně pomalej..nicméně, slibuju, zlepším se, hehe  !

„Ste se zase kochal, co, pane doktore ?“



Mno, a pak jsm ještě udělali Drop Off, Liberty, a ted akorát co toto dopisuji, nám přijíždí prvních 8 studentů až na Damiena, který ztratil pas. Ach jo : (

Snad to nějak pořeší a on dorazí na turnus č.2.

ZÍTRA TO VYPUKNE !


Tak to je prozatím vše, žijeme, připravený na vás sme a jediné, co bych si ještě přál, aby tu byla Mi s námi. Poleť, ženo moje !

Martin bez Miry ale s Alli a Lilly z Bali



Martin
Článek pro vás napsal
Martin
Více článku od autora

Jsem Martin Chenicek, a freedivingem se zabývám již roky. Prošel jsem si za svůj život mnoha sporty na vrcholové úrovni, plavu maratony, běhám kolem 100 km týdně, lezu po skalách, závodil jsem 10 let na snowboardu a sjezdovém kole, skáču z letadla a jezdil jsem závody na silničních motorkách. Jsem člověk, který sportu a jakékoliv činnosti v pohybu, dává ve svém životě první místo.

RYCHLÝ KONTAKT