Nádech...
Zádrž...
Výdech..
Zádrž...
děkuji...
Tak jsem konečně zamkl tělocvičku, najedl se, a ted tu sedím, a přemýšlím co napsat.
Zítra
jedu na jih, pozítří dělám nějaký byznys, ve středu přednáším o Mexicu,
a v patek otvírámě bikepark Monínec, abych v pondělí odjel do
Chorvatska připravit loď a rozchodit naše apartmány...
Je toho tolik co se teď dělo, posledních 1O dní...a posledních 24hodin.
Přijeli jste, opět nové tváře, ale i nějaké známé obličeje. Lidé z bikingu, což mě vždy obrovsky těší, protože i tahle skupina má hlad po informacích o vlastních možnostech a limitech, nejen lidé, kteří žijí okolo vody...
Přijeli jste vy, co jsem potkal na druhém konci světa. I vy, které jsem neviděl několik let. Věkový rozptyl byl opět nelimitující. Všichni se chceme cítit skvěle.
Moc rád jsem vás učil. Nechali jste se opravovat, přesvědčovat, byli jste otevření a vnímaví, a ptali jste se....to já vždy rád, vnímavé a komunikativní studenty. Takoví jste byli.
Nakonci dvou dnů jste se nechali i kvalitně pomučit při cvičení CORE. Všichni jste to dotáhli do konce - pecka ! Za to máte můj obdiv, a veliké díky...ač jste nemuseli, dřeli jste jak koně.
MOhl bych psát hodně, ale myslím že jsem na to příliš unavený, a vy víte, co mi těmito myšlenkami chtěl mozek říci.
Sedím tu a připitoměle se usmívám.
Díky vám.
Snad brzy, někde, naviděnou.
Děkuji.
Velmi.
Martin
