Tak jsme doma.
Na týden bez signalu.
Na týden na moři.
Na týden s partou freediverů.
A delfinů, žraloků, želv a….BRADÁČŮ.
Egypt – jižní safari report uvnitř.
Mise začíníána pražském letišti. Mise začíná první výzvou : Jak zaparkovat. Protože je podzim, a last minute akce se sypou víc než podloží u D3. Go parking jede a my se vítáme s partou u odbavení.
A že je nás opět tlupa, skoro až geng ! Jednoznačně největší batohy ve frontě vždy ukazují, že to bude freečkař. Nadměrný jsou dneska už i batohy na bifiny od Zajka, obléháme Oversize příjem a za chvíli už se cpeme do prskoletu.
Letos to začalo rychle. Letos jsme si naplánovali s Honzíkem Musilů a Petrou Pavúkovou ( http://www.potapenihurghada.cz/ ) takový mix cesty – něco vráček, něco delfíni, něco reefy a něco houbky. Prostě něco namixovat, aby s ekaždý našel. A vono jo.
Každej skoro teda našel hlavně nějakou nemoc – páč mi snad přišlo že z Čech to nebyli dovolenkáři, ale exodus bronchitid jedoucích na ozdravný trip k moři – tolik chrchlu jsme snad v životě nezažili, a i když jsme v letadle rouškovali, tak to prostě tak půlka lidí chytla.
Autobusem na MarsaAlm někam a už sedíme a houpáme na lodi. Tu jsme letos měli trošičku menší, takže se nás vešlo jen 20 a my, a odpoledne v sobotu už lokáme tu slanou dobrotu protože není na co čekat, jde se topit. Plán je jako vždy – Ráno před snídaní trocha dušení se na hloubce. Dopoledne před obědem pohrát na reefu s delfínama. Odpoledne prolézt nějakou tu jeskyňu. Tak na tom makáme.
Popisovat lokality kde jsme všude byli, by bylo na dlouho – Sataya, Claudia, a další reefy a i nějaké rozpadlé lodě, kde jsi se mohl zedřít při prolejzání uvnitř vraků dle libosti – prostě každý den bylo posvícení a až kam.
Nejen hrátky se zvířátky na programu dne dovolenkáři měli ! Naopak ! I o tvrdou dřinu z FII deep programu nouze nebyla – kdo se upsal do ranního hloubkového tréninku, ten pak musel padat tam, kam instruktor šnorchl namířil !
Docela jsme tu měli i nějaký Personalní Bestye, jako třeba Ivča a nebo Petr Heiník (42 bitcho!). A i nějaké nováčky jsme do Levelu 1 dostali, Saša, Anetka, Janís – Honzík Musilů se jim celý týden věnoval a já pak slízl smetanu na posledním tréninkovém dni u lana – všichni zapadali hloubky kurzu a i záchrana z 10m byla a já gratuluji a jdu vás zcertifikovat : )
Dny plynuly jak voda, sem tam bouřlivá byla, sem tam klid za reefem nastal, každopádně nádherný večery navazovaly na horké noci, voda měla 30C a nebe bylo modrý jako hloubky. Když pak připlavaly zvířátka, nebylo snad nikoho, kdo by si neužil maximálně útesových žraloků, žraločích miminek, barakud, murén, želvího teroru a nebo samozřejmě maximálně hravý partičky delfínů. S těma jsem už taky něco naplaval, ale letos to byla jedna z nejlepších partiček ever – fakt si chtěli hrát, drželi mě pod vodou a při oblíbených dynamikách s monoploutví obličejem k hladině (ukaž submisivně bříško, hehe) chodili do kontaktu jak snad ještě nikdy. Krásný. Fakt.
Po večerech probíhaly buď přednášky od Honzy, člověka co má snad největší zkušenosti z pod vody co jsem zažil, vždy ho s úžasem poslouchám, protože si uvědomuji jeho pozadí a historii všech Štěpisových rekordů, život u vody, hranickou propast, encyklopedické znalosti a hlavně studnici informací a vědomostí opírajících se o osobní prožitek – takže POSLOUCHÁM a nasávám – díky Jene. Stejně tak Petra Pavúková, která je s námi každý safari trip co děláme, zařizovala introdives pro mé freedivery, ti se pak vraceli nadšení a dělal nám super zázemí, cvakala fotky ( všechny co nejsou dole šílený z goučka jsou od ní : ) ) a s neustálou arabskou vyřídilkou držela posádku v pozoru – DÍKY, VÁM DVĚMA.
Připravili jsme i sled – věcičku co ti umožní napadat hloubku a nahoru se vyvézt zadarmiko na batožině se vzduchem. Honzík to povařil, pak jsme to společně vyzkoušeli, u čehož jsem se fakt nasmál, protože tohle mám nejradši – testovačku pod vodou – trochu mi to připomíná odkud jsme přišli – já z freeride punku. Víc jsem se to ráno snad nenasmál, hlášky typu – „Prostě tam napadej, narvi do batohu tu hadici, pust ventil a pak se uvidí…“ mě fakt vracely do let kdy adrenalin hrál hlavní roli a žádnej plán nebyla blbost, jen výzva.
Po hodině bylo odladěno a pak už jsme tam padali se studenty jak zamlada. Vždy raději jen do hloubek, kde už byli CWT a nebo FIM, a vše klapalo jako dobře promazanej egyptskej Yamaha dvoutakt.
Mohl bych psát ještě velice dlouho. Těch příběhů je ve mně hodně. O tom jak Pomeranče (přezdívka pro turisty ve vestách) naháněj delfíny (největší hláška EVER od jedné šnorchlařky : „Jdi pryč, to je MŮJ DELFÍN !“ ) jak jsme ráno společně cvičili, jak jsem přečetl 3 knížky a jak studenti ani jednou neblili, jak Mirka jela rýžovou dietu celý týden, jak už jsme nemohli a přesto šli znova topit, protože…protože…a to je právě to.
Prostě protože to bylo boží.
A tím bych to snad i zakončil. Protože vy přeci víte, jaký to bylo. Byla to naprosto SUPER partička, jako fakt že jo, a já se už ted, a to jako fatk, zatím co sedím a houpu se u klávesnice v neděli v 5:00 ráno při prsaní tohoto reportu, ŽE SE TEŠÍM NA PŘÍŠTÍ ROK NA PODZIM.
Jedem znova.
A ty ?
No a uplně nakonec největší poděkování Petře a Honzovi, že to tak pěkně zařídili, já dodal lidi, a tedy já děkuji i vám že jste s námi zase chtěli někam jet.
Udělali jste mi krásný týden.
Vzájemně všem.
DÍKY MOC.
Martin, Fii instructor
Fotky ke stažení po Petry ( https://www.facebook.com/people/Petra-Pavúková/1664384492 ) tady : https://uloz.to/!rQOcNclqgE6S/freediving-safari-2018-rar
Další fotky od dvorního fotografa pana VTCH budou co nevidět : ) Na jeho tvorbu v ortodoxu pod vodou se mužete podívat tady : http://karelfiala.cz
