No jo no, tak je to zase za náma a vy mačkáte slzu a
promačkáváte zatuhlé lýtka. Je mi to jasny. Takže pár slovíček a nejaké to foto
je uvnitř…
Běh je podle mne snad základní dovedností člověka, protože chuze je
přirozenost, běh už je dovednost. A vy jste si přijeli trochu té techniky
nasosat k nám do Osečné. A jaký to bylo ?
Tak jakym zpusobem ty kempy děláme už jsme popsali nesčetněkrát, ale jen
připomenu, jsem bytostný systematik, a snažím se vám do toho vnést nějakou
štábní kulturu, aby jste se naučili jak došlaplovat, jak rychle kmitat nohama,
co dělat s rukama abychom nevypadali jak Zátopek v posledním tažení a
v neposlední řadě i třeba to, že rozcvičování pánve se nedělá nikdy před
základkou nebo dětským hřištěm.
Prostě důležité informace.
No a pak je aplikujeme v lesích, padáme, zvedáme se, funíme, čumíme si na
zadky a je nám dobře, že jo. A u toho se zase něco učíme. A hlavně, je pohoda, a
o to jde.
A pak se taky protahujeme, šlachy protestujou, dech se nedostává a my jsme opět
v režimu „poznávání komunikačních kanálů s našim tělem.“
Ostatně jako
celý víkend vlastně.
Já vás, a vy jste to už myslím všichni na našich kempech pochopili, nemohu učit
co máte dělat, dokud nepochopíte že nejlepším učitelem a dozorovatelem
správného provedení a nebo chyb vašich pohybů je vaše tělo. Ono vám říká,
mluví, řve na vás, a vy neslyšíte, neposloucháte, i třeba proto, že máte v uších
sluchátka a nebo nějaký bubák z práce.
A tak vás tady učíme naslouchat, a pak i opravovat tu techniku, kterou
teoreticky všichni chápete. Ostatně, jako v životě. Taky si to nejdřív
přečtete, pak to zkoušíte, a pak se to třeba jednou povede. Tady taky…
A vám to šlo. Všichni poslouchali, ne mě, ale sebe, sebe hlavně. A kde je
komunikace, všechno jde.
A vám to šlo.
Moc vám ještě jednou děkujeme, že jste přijeli a nechali se od nás učit,
protože celý ten běh je především proces učení se, my jsme je průvodci a vy
jste se nechali vést. TO bereme jako závazek, jako dar, tu možnost vás učit.
Takže ne vy, ale ted už chápete, že my s Miri musíme poděkovat, že jste
přijeli. My jsme dlužníky, a brzy to zase někde, dohromady, splatíme. Protože
nic nekončí, jen pořád něco začíná…
Mějte se lehce.
Mějte modré dny.
Smějte se
Ma a Mi,
Děkujíc.
PS: Další kemp bude v květnu... : )
PPS: Fotky, děkujeme moc Martinovi !
