Krmení.
Tak co mě nikdy neomrzí, je krmení divé zvěře. Nosím si teda do vody sebou
dycky jídlo. Ne proto, že bych potřeboval udržovat hladinu cukříku v krvi
na výši, ale proto, že si nechat zobat z ruky, je hrozná legrace. Trocha
z té srandy je uvnitř…
Dneska mi psala Mi, ať ji udělám fotky z podvody, s nějakejma
rybičkama – tak jsem si vzal goučko, monču a vyrazil dělat nějaký to umění,
haha.
Celkově na to neexistuje lepší místo než vrak Liberty, to jako fakt že ne.
Rybky jsou tam naučený, že už tam lidi nosej banánky a nebo rejži, a tak když
tam něco dovalíš, už po tobě jdou.
Nejvíc tam nosím já osobně banán – každá rybka nejí taky všechno, a tímhle se
krměj hlavně Bodloci, který i když tě náhodou kousnou – a oni tě kousnou, tak
to nebolí, protože nemaj skoro žádný zoubky.
Tuhle jsem se celkem lekl, protože ke krmení těhle potvůrek přijela macatá
trigerfiška, a to mi lepilo.
Takže vyndáš banána a uloupneš palcem trochu a zbytek musíš schovat do dlaně,
neboť jinak ti to vyčmuchaj víc než Dessinka piškůtek. A pak už jí valíš dolů a
oni jedou s tebou a cestou trousíš kousíčky banánu a za tebou se žene mrak
pronásledujících ryb – a někdy jich je tolik, že ani nevidíš dno. Tohle mě
děsně baví, hlavně když to pak vyděsí nějaký další potápěče, nebo především šnorchlaře (hlavně japonci a korejci sou vděčný), co včera koukali
na Hitchcockovy „Ptáci“ můví.
Animal atack !
A tak se tu takhle bavíš. A když do toho ještě začne opravdová bouře, což já
hrozně rád, kolem mlátěj blesky a ty jsi ve vodě úplně sám a oceán je jen a jen
tvůj – a máš to největší hřiště na planetě Zemi – cítíš, že jsi fakt vyvolenej.
ŽÍT ŽIVOT.
Tak a co vy ? Žijete, nebo přežíváte ?
Tak zase někdy něco - Martin
