Ačkoliv jsem vám včera napsal report, tak dneska tu píšu další. Měl jsem, jak už jsem psal, trošku zpoždění, ale teď jsem zpátky a hned vám musím shrnout, co se tu dělo minulý týden.. Potrénovali jsme především bránice :)
Měli jsme teďka totiž na plánu Kompletní tréninkový týden, takže tam bylo vše, co bylo potřeba k posunu v kategoriích konstantní váha s ploutvemi, ručkování po laně a variabilní váha. Opět vás sem dorazilo opravdu hodně. A já o každém z vás nyní napíšu pár vět, protože si to určitě zasloužíte.
Tak především, zůstal tu David, a Niki, kteří prostě naznali, že jeden týden je opravdu málo, na to aby se rozpotápěli a hlavně posunuli tu hloubku komfortu, kterou pro deepdiving opravdu potřeba. Niki si na konci týdne stabilně posouvala PB a nakonec z toho bylo nááádherných 49,5m, což tam jsi už tu ruku mohla strčit níž, Niki. : ) Niky má hlavně neuvěřitelně dobrou pozici těla při sestupu i při výstupu parádní flexibilitu ramen a výborně zmáklý management vyrovnávání takže u ní to byla čistě otázka nazvykání na velké hloubky a uvolňování.
David to také posunul. Zamakali jsme na výdechovkách, vysvětlil jsem že je to třeba dělat především zdravě, a David po ovládnutí jeho hrtanové příklopky a hlasivkové štěrbiny tam nakonec poslal neskutečných 57m. Což je opravdu perfektní práce a hlavně jeho výstup i sestup byly opravdu komfortní.
Občas se k nám na trénink přidal Jaroušek, který tady bydlí na lodi. Jeho přístup se mi kompletně líbí nejvíc. Dal výpověď v práci tudíž začíná plnit výborným způsobem klasických několik „P“ freedivingu :
1. přijdeš o Práci
2.přijdeš o Peníze
3. přijdeš o Přítelkyni, ale za 4…
4. Potápíš pod 50m pyčo. Jo a to si i na konci týdne splnil. Protože na konci týdne tam naprosto perfektně nabouchal 51m. Což už je fakt paráda a neuvěřitelná porce.
Celkově když nad tím přemýšlím, tak tento kemp byl opravdu hodně o hloubkách a já ač obvykle čísla studentů nezmiňuji, tak tady je zmínit musím, poněvadž těch posunů tu byla opravdu celá řada. Protože například od Radka Veverky jsem přijeli 2 studenti : Martin a Linda. No a tady to samozřejmě byl veliký. Protože Martin jsem přijel s tím že má potopeno 31m a že by to chtěl kousek posunout no nakonec nebudu vás úplně napínat, ale odladili jsme to parádně a Martin si na konci spadnul trošičku víc než 43m, a Linda o tom snad ani nebudu povídat. Dříve trochu trpěla na hypoxické problémy na hladině, ať už to byla sambička nebo i nějaký snad blackout, pravdou je, že stačilo změnit dechové vzory posledních 5-6m a 2m těsně pod hladinou a poté samozřejmě dechové ozdravné procesy na hladině a problémy zmizely a posunula se na neuvěřitelných 43 a půl metru. Což je fakt masakr a já jsem z toho úplně nadšený.
Petr Heiník u to samé. Velký hloubky který tady nabouchal, jsou jenom dalším důkazem toho, že když prostě víš jak vyřešit svoje problémy s technikou, máš dobrou fyzičku, tak už jediné co tě limituje jsou ekvalizace. A pokud víš jak je trénovat a necháš se vést tak se ti ty hloubky prostě otevřou. Takže po roce bez vody a posun na 46m. Opravdu paráda a mám z toho velkou radost. Můžeš teď Petře trénovat ještě trošku míň, hahaha.
Jan Urbánek, trochu ho zlobily dutiny, ale nic s čím bysme si pomocí drog neporadili, ale i tak je nutno podotknout že mu vypadly 2 hloubkové potápěcí dny. Nicméně stejně jsme tam dělali ponory do 40m a myslím si, že stačí jenom se dát trošku víc zdravotně do kupy a navážeme tam kde jsme skončili. S Janem se mi moc dobře pracuje a těším se na další ponory dohromady.
No a nakonec, i když ne úplně nakonec musím zmínit Patrika a Klárku, tedy taťku a dceru kteří sem dorazili spolu - aby si Klárka zkusila po levelu 1 POOL only, také nějaký ten deepdiving. No zkusila, na to že jí je 15let, tak to byl fakt masakr. Protože jsme první den šli 10 -12- 15- 20m a takhle se to posouvalo další a další dny až na konci z toho byly ponory skoro do 30m. Táta zdárně sekundoval a vždy to musel mít o pár metrů hlubší, což chápu protože táta musí bejt bůh. Takže Patrik i když jsem přijel s tím, že by si chtěl jen vyzkoušet jestli to zase po těch 6 letech může dělat freediving, tak zjistil že určitě ano a dokonce to může posunout na větší hloubku. Což je parádní. A já moc gratuluji.
No a v neposlední řadě jsme tedy měli 1 přístrojového potápěče Vláďu, a opět se ukázalo že to že něco potrpíte na scuba, neznamená nic ve freedivingu. Úplně jiné ekvalizace, chození hlavou dolů samozřejmě nutná fyzička a tak dále byly věci které jsme museli 1 dny teprve odladit. Nakonec z toho byly také posuny a i když to nebylo úplně hluboko, tak to všechno co se o vyrovnávání tlaku ve středoušší naučil, tak to beru já jako velký posun a výhru.
No a pak už to mám jenom dvě holky. První z nich je stálice našeho kurzu, Kristýnka, která se mnou byla už snad všude po světě. Kristýna teďka 2 roky hroznej masakr v práci protože byl ten faking covid, ale je to pryč a Kriss přijela aspoň na pár dní si prostě zkusit, zda se ten freediving zapomněl a nebo nezapomněl. A v jejím podání musím říct, že nezapomněl, a nejen to, Kristýnka se posunula PB na 35m. Opravdu nemám slov, moc gratuluji moc se mi líbilo jak jsi se nechala vést.
A nakonec Beata. Byla se mnou před několika lety na bazénovém kurzu, a od té doby freedivingu vůbec nepřičichla, a chtěla sem na VIR prostě přijet - zda to bude ta cesta a zda se bude dát vůbec chodit do hloubky. Protože na bazénovém kurzu jí to úplně nešlo a nebyla schopná vyrovnávat, byla to pro mne velká výzva a na našich dopoledních equalizačních stage jsem se opravdu snažil vše vysvětlit tak polopatě, jak to jen šlo. Samozřejmě nejvíce s akcentem na fyziologii ale i jednoduché pochopení, kam ten vzduch vůbec ve vašich uších směřuje a kudy a slavili jsme úspěch. Každý den jsme posouvali její PB o krásných 5m a na konci týdne se nám tam povedlo bouchnout 30 metrový ponor, ale ne jenom ho udělat, ale naprosto perfektně si ho užít. Předtím bylo mnoho ponorů do 25 i 27m ta holka prostě věděla co má dělat poslouchala, co jim říkám a podle toho se posouvala a posouvala se nádherně. Moc gratuluji a bylo to fakt neskutečné s tebou pracovat.
A co bych tak napsal závěrem?
Tento kemp byl velice a velice intenzivní nejenom kvůli tomu že některé dny nás bylo na lodi 15, ale i kvůli tomu jak rozmanitý hloubky a stupně výuky jsem tu musel řešit. Jako vždy se snažím s každým z vás pracovat individuálně, ukazoval vám, že ta vaše technika kterou již umíte, může být ta správná a že není třeba dělat kopací techniky jako kluci z videí a nebo následovat rady které pro vás prostě nejsou vhodným stylem například vyrovnávání. Prostě si najít tu svou cestu pochopit co vám freediving dává, ale také co vám na zdravotní úrovni bere. A nikdy přes tuto hranici nechodit a lépe se jí ani nepřibližovat, neboť nakonec když to všechno sečteme a ořežeme to až na tu jasnou čistou dřeň - tak tento sport děláme hlavně kvůli tomu, že to má být zábava.
A já se s vámi bavil bavil jsem se celých těch 6 dní s některým z vás již 14 dní, a neměnil bych, neměnil bych ani 1 den a ani 1 minutu, vše co jsme dělali jsme dělali v partě, hrozně moc jsme se nasmáli. Jeden večer jsem napomáhal složit písničku o freedivingu (s velkou dopomocí alkoholu a celé skupiny) a poslední večer, kdy já už jsem upadl do bezvědomí v posteli, protože únava byla značná, jste mi ji vy na dýchánku na lodi u Jardy nazpívali. Nemám co dodat a lepší hymnu bych si ani nemohl přát. Nevydám žádnou velkou fotogalerii, ale tuhle písničku, tu vám sem dám protože podle mě mluví za vše. Ještě jednou moc děkuji a doufám že se někde potkáme, protože mě právě teď opustilo spousta přátel a už nyní mi chybí.
Děkuji
Martin, ostrov VIR
