LEVEL…jakej LEVEL ?
LEVEL jedna, dva…raz dva, raz dva tři…zkouška mikrofonu, klávesnice.
Level jedna, dva…
Tak jo, systémy jedou, klapot klávesnice v rytmu bušení srdce…
Uvnitř, hyperventilace.
Ma, VIR L2.
Rozhovor na konci dne, na sklonku týdne.
SITUACE : Po ponorech, unavení, slunce zapadá a my sedíme venku a tupě čučíme do dna prázdné sklenice od vína, v níž se poslední rubínová kapka snaží dosáhnout dna předím, než vyschne. Hypoxie se nasčítává s alkoholovým opojením, již jeden lok je znát a mnozí to mají víc než zadarmo.
Ticho. Pak si Petr povzdychne.
Petr : „Mno, to jsem zvědavý, jak to sepíšeš o nás, konečně budeš moci napsat něco o tom, jak jsme byli špatní, po vší té chvále předchozích reportů na studenty, co dávali na L1 6:15 a topili 35m.“
Carlos se chytá a přidává plyn, aby Jawa (já) chytla, když už Petr našlápl nakopávačku : „Jo, tam mužeš popsat, jak jsme byli modrý ve 2:20 a plácali se u hladiny jak makabrozní wursltema ztučnělá východní němkyně !“
Jsem unavenej, a na kydy týhle bajkový dvojky neberu ohled a dál tupě čumíc povzbuzuju kapku vína ve svým (asi marným) snažením. Trochu s ní soucítím.
Petr : povrkává za bublající plyn a dává tomu plnej : „Hele a nebo tam můžeš napsat, jak sme se potili u testů víc než pedofil na dětským hřišti.“
Tak definitivně chytám a mám plán. Přednesu.
„Vy blbky! Mám plán ! Nenapíšu o vás nic, nestojíte mi ani za větu !!!“
Vzal jsem jim vítr z plachet.
Nevědíc, že kecám, smutně si nalili dalšího…a já šel na to.
Popravdě, bylo to peckovní. V panice že tu budu sám, (Mirliska je v ČR a připravuje konzert) jsem to vypsal jen pro 5 lidí, LEVEL 2, ale nakonec přijel celej podpůrnej team složený z kamarádů, přítelkyň, dětí, takže nás tu obývalo naše dva domečky pěkných 12 kusů.
Voda ale probíhala jen v 5 ti, zbytek cvičil, posiloval, nebo se jen pofakoval, dělal support partnerům, vařil, cestoval, prostě užíval dovolenku. A já si těch 5 lidí na Freediving a 7 na jogu, pěkně mučil.
Všech se vás vždy na začátku ptám na cíle, představy a směřování ve vašem freedivingu. Z toho pak vycházíme, to ladíme. Nejednou se cíle a požadavky během kurzů mění, ale…
Petr Heiníků sem přijel s tím, že loni 17 a křeč ve všem, takže získat komfort. Statiky neřešit, ale jeho SMSky z doby před měsícem mě trochu děsily : „Dnes 1:40, pocity že umírám v 1:10“
Carlos „Bloody face“ Uzel, známý to nejdecký sexuolog, přijel s tím že tam chce 4min a chce PBčko v CWT.
Martin a Miška, nevěděli zpočátku jestli ano, protože STRACH z neznáma a u Martina ale chuť se posouvat, nakonec oba dva a oba jsou tu.
Ivča –pravidelný účastník našich akcí – dorazila jakoby „mimokurz“ rozchodit především uši. U nás je jedno, zda máte L1,L2,skills session – pokaždé 5x do vody STA a 5x do vody hloubky (5 dní), takže je vlastně jedno, na jaký „tréning“ jedete. S eorií je to samozřejmě jiný šálek čaje. L2 je mazec.
A tak jsme s touhle pětkou pracovali. Od rána na joze, pak na statikách, pak na učebně, pak na hloubkách, pak na vidokoučinku, a pak byl večer. Jejich tréning byl i psychický, neboť odloučenost od partnerů po celý den byla také challenge po celý týden, hehe.
Komfort přišel s časem.
Je týden poté, a á bilancuju, zda si všichni splnili co chtěli.
Petr nasadil statiku PB. Hloubky opakovaně předelal PB.
Carlos posunul PB hloubek.
Míša nemám slov. Ponory v demonstrační kvalitě, freefall, nejrychlejší equalizace co jsme kdy viděl.
Martin – po 3Om a opakovaně. Sta přes 4 minuty…
Ivča – jedny z nej statik a opakovaně…a hlavně…uši jedou.
A dobré pocity, u všech. O to asi nakonec jde nejvíce, u všech at již přijedou na jakýkoliv kurz..
Ono o co vlastně jde.
Ty metry, ty časy…o ty přeci nejde. Když se sladí vše – technika, streamlining, kickcycles, pozice hlavy, časování, když člověk získá povědomí o fyziologii, vnitřním dýchání, krevním oběhu, pochopí principy na nichž dostává zpětné vazby od svého těla…MUSÍ DOJÍT K POSUNU.
U vás došlo, u všech. Rád se na konci kurzů koukám na videa ze začátku, a konce. Protože tam si nakonec mohu teprve říci, ano, odvedl jsem na vás kus práce, nebo ne ?
Kdyby jste se viděli.
Tak bych tu nemusel napsat : ANO.
Byli jste super, nejen jako potápky, ale i jako lidi. Vlastně….divný lidi jsem tu ještě neměl. Takže asi náš super standart.
Hele fakt narovinu. Chybíte mi všichni, co jste tady byli. Chci vás brzy, zase někde, pod vodou nebo nad vodou, vidět. Slyšet. Ne na hodinu, ale na víkend, aspoň. Jedno kde. O lidi jako jste vy, mám zájem. Bavíte mě, motivujete, inspirujete, učíte i mě.
Jsem s váma rád.
Byli jste, jste tu stále.
Nemám co bych víc napsal.
Děkuju.
Martin, toho času stále na VIR.
