MEXICO MISSION - freediving 2017

MEXICO MISSION - freediving 2017

17. 1. 2017 Blog
Martin
Autor
Martin Cheníček
Mexico mise skončena.Výsledek  ?
7 dní cenotes freediving.
4 dny velryby, tuleni, delfíni, žraloci...a krokodýl.
Co dodat?

Něco ano – více uvnitř článku na Pimpyourlife.cz



Mexico, tequilla, sombréro, a kde je obchod s obuví ? Každý snad zná aspoň pár mexických hlášek a my jich po skončení tohoto výletu známe o dost víc.
Mexico vykrystalizovalo u mě v hlavě nějak před třemi lety, kdy jsem tam byl s Miri poprvé – ona počtvrté. Tenkrát jsem se rozhodl, že se chci podívat na místa, kde G. Nery natáčel to svoje užasný video ze cenotes, a tak jsme to udělali. Tenkráte jsem potkal super lidi, Davida, Matěje, Lucku, Patrika a v hlavě začala klíčit myšlenka, udělat něco taky pro lidi – vás.
Přeci jen, víme o tom již hodně, a proč se nepodělit. Sami by jste prošlapávali tuhle cestu dlouho.

A tak jsme spstili akci. Cenotes pro „veřejnost“. Sešlo se nás 10 kousků a my s Mirkou jako guides. A na silvestra 31.12.2016 jsme vyrazili.



Plán byl jasný, dle itineráře. Ukázat vám to nej ze cenotes, vč. míst, kam se na freediving nesmí, což jsme nakonec fakt udělali a bylo to top. Dále bylo v plánu přesunout se na posledních 5 dní do La Paz, za kamarádem Patrikem (Bajaadventureco.com ) se kterým jsme tu před třemi lety profreedivingovali mnoho. Logisticky to byl naprostý metal. Půl roku dopředu jsem zjišťoval snad všechno co šlo, povolení do cenotes, pronájem toho + onoho, hledání hotelů aby vyšly co nejméně, rozpočet, pojištění studentů, no a když jsem to nakonec měl celé v kupě za sebou, mohu s klidným srdcem říci – již nikdy. Tenhle trip již v téhle podobě nezopakujeme. : )

Po příletu do Cancůnu nás vyzvedává objednaný pickup, dvě dodávky, nás 12 a už valíme směr džungle k Davidovi ( la calma resort ) kde se ubytováváme uprostřed džungle, kde svítá o hodinu déle. Plány jsou jasné, a my si do toho nastupujeme rovnýma nohama, někdo i šipkou.


Grande cenote na rozpotápění přináší první seznámení s průplavama. My si užíváme zatím nenasbírané hypotermie, a také no fins, protože sem se s ploutvemi nesmí, a je to nakonec jedno – aspoň si víc mákneš. Zatím se nepouštíme do žádných větších akcí, průplavy děláme tak do 1:15 – a jde to dobře. Večer si jedeme nakoupit, příjemným překvapením jsou ceny zde v obchoďácich. Skoro jako u nás, něco snad i levnější. Takže radost. Kluci se ujímají vaření, vede je Tom Lepka, jako člověk z kuchyně je to vzatý odborník ! Mnam. Díky moc !


Další den je beru na něco uplně jiného : Casa Cenote. Alias potápění v mangrovníkových systémech a „řece“. Tu mi nikdo nevěří, protože kupodivu voda stojí a neteče, hehehe. No příjemný bonus, a tady již především s Michalem dáváme pěkný dlouhý průplavy. Dvě minuty už to má, když nespěcháš. I ostatní se již pouští do smělejších akcí. Především dobře proplavaný a zmapovaný podvodní systém který znám jak své boty, tady z toho dělá bezpečnou akci – není čeho se bát.
a PROPO, už jste se někdy potápěli s krokodýlama ?


Třetí den leje jak prase na cestě do Laguna Cenote. Takže viditelnost je tu na pytel, ale to nezastavuje ty šílence, který tam i tak topí 25m (hloubka Laguny je 85m!) a jsou v pohodě. Petr si dává PB ve statice, a protahuje to už skoro k 6 ti minutám (bratra brzy porazíš, myslím :)... Večer opět vaříme a baštíme dohromady, je to tu dost komunitní, líbí se mi to. My s Mirkou spíme trochu jinde, u Davida (majitele La Calmy) na jeho domečku, takže se i krásně dycky projdeme, at již dáno na jogu do jógového centra, nebo večer za tmy domu. Džungli já rád.


Den, kdy přišla nej pecka stran „mělkých cenotes“ – jdeme obsadit Dos Ojos. Tak tady jsme to vždy prostříleli co šlo, průplav za průplavem, některé ponory se u mě přiblížili 3 minutám v pohybu, na to že kašlu krev tak dobrý (bakteriální infekt průdušek, super). Nakonec děláme i spojnici mezi Ojos uno a due, a scuba divers klepající si na čelo, nám dělají dobrou náladu : )


Pátý den jsem pro ně naplánoval Angelinu. Když jsme tu byli naposled, tak tu viditelnost byla blbá, ale tentokráte ?!? To byla pecka, naplaval jsi 10m hloubky a už jsi viděl dno. A že bylo hodně o co stát, ty jo. Nádherný bílý mlžný jezero, sice až ve skoro 30m, ale mnoho z nás tam zapadalo a dole si posedělo na kmenech, udělalo si selfíčka a koukli fakt na jinou planetu, co už asi nikdy neuvidí. Halocliny byly mocný a Rákosníček tam dole vařil mlhu!


The Pit - the Díra. Moje nejoblíbenější cenote. Vyšlo to. Nikdy by to nevyšlo, kdybychom neznali Matěje, kamaráda co tu bydlí už roky a co je tu velkej boss. Zde se totiž nesmí dělat freediving, a to jako striktně. Chlapík u vstupu je nekompromisní. Matěj nás ale dokáže protlačit všude, a díky němu se můžeme s celou tou naší partičkou potopit do nejhlubší cenote tady. Nádherná viditelnost, nádherný hloubky, prostě Pit vede, bez diskuze. Dřív jsem tu potápěl na freedive každej den…dramatizuje se nám to tady, a i to je důvod, proč už tenhle trip pro veřejnost nezopakujeme…
Odpoledne dáváme ještě Casa cenote, protože tady se všem moc líbilo. Takže hurá opět na mangrovníky, a večer všichni padají na držku unavou… : )

A sedmý den jedeme top z obého. Ráno Dos Ojos, a odpoledne The Pit – opět s Matějem. Děláme tak kousek z obojeho – krásné krápníkové systémy v dos ojos, a hloubky v The pit. Jako takovou pomyslnou tečkou za tím tady se s tím loučíme, já především s úlevou, že se nikdo neutopil, protože at deláme co děláme, mám tu za vás odpovědnost. Večer již jen zlehka balíme, kecáme a připravujeme se na přesun, protože další den odlétáme na druhou část tripu – a to La Paz, Animal interaction.



Přelet do La Paz je v poklidu, přestupujeme v Mexico city a musím říct, že to město…to město…je z letadla neuchopitelný, nepochopitelný. Ta velikost…tomu nerozumím. 10o minut letíš nad městem 500km/h. nechápu. Jak může být město větší 20x než praha ? 2 násobek obyvatel ČR ? 20 milionu lidí ?! Moc, tohleto.
I přes hororové scénáře co jsme si malovali, je přestup hračka a tentokráte i zavazadla dorazily všechny, a my se na letišti vítáme s Patrikem z Bajaadventure. Naposled jsem s ním dával před třemi lety the Pit, a je stále stejnej, akorát se rozrostla rodina a firma…



S Patrikem dolaďujeme poslední plány. Ubytováváme se na místních golfových apartmánech, po domluvě máme i super cenu (na 5 dní co normálně na noc) a užíváme si po džungli velkého luksusu. Bazén, možnost svítit celou noc, hehe, prostě zápaďáckej luksus po džungli nezvyklý. Golfové vozíčky v ceně apartmánu, jsou vítaným bonusem. Jede to i v 6 ti lidech : )

Další den už skáčeme rovnou do vody. Plán jsem měl jasnej – vidět Velrybáky, žraloky, a tuleně. Jdem ho naplnit. Jedeme na lokaliku v Cortézově moři, která je asi 1O minut lodí, a už to tady vidíme – jedna otevřená huba vedle druhé. Odjíždíme trochu dále, a potápíme asi 2 hodiny s macatýma velrybíma žralokama. Krmení na hladině, je obrovský zážitek. Dvě 8m příšery si na nás otvírají hubu skoro hodinu, děláme několik ponorů a uplně mrtvý jdem z vody abychom se přesunuli na druhý (nebo spíš čtvrtý) ponor dne – maličký kus skály s majákem kousek od břehu, kde je to obležené tuleněma. Tady začíná totální orgie, protože oni jsou prostě boží. Pusinky, selfíčka, prostě ANO.


Druhý den máme celodenní výlet po místních ostrovech a jejich pobřežích. Patrik je super průvodce, bere nás lodí na místa kde se v minulosti odehrávaly místní významné události, koukáme na supí partičku, kormorány, hnízdiště různých druhů ptactva a nádherné pobřežní scenérie. Celou dobu míříme na cíl dnešního dne – Isla Espirito Santo, a především sousedící Isla Parida (průplav mezi nimi byl fakt o dno lodi !) a za nímž se nachází Sea Lion colony – La lobera. Tady dlouho nečekáme, skáčeme do vody a jedeme si hrátky se zvířátky. Tuleni jsou prostě top. Jeden mi leze po Mirce, je zamilovanej, já taky, další ožužlává Židose, biodiverzita ryb a života je tu neuvěřitelná, prostě tohle jsem nikdy nikde neviděl. Opravdu. Dáváme tu opět hodlě dlouhou session, cestou zpět se zastavujeme na oběd na ostrově Espirito Santo a cestou tam ještě ti naši šílenci posílají skoky do vody z jedné obří skály. Moc. Tohle byl nádherný den…

Počasí nám přeje neskutečně i další den. Jedem opět na velrybí žraloky, a opět na hrátky na maják. Připlavávájí jako na zavolanou, a my se s tím kocháme a hrajeme si dosytosti. Unava je již znát na lidech i na mě, ale stejně lezeme do vody – viď Tome, protože když tě tuleni volají..musíš jít. Vykydnutí na pláži s užasným obídkem a velkou pohodou je již takovou třešničkou na dnešním dortíčku. Zítra již máme poslední den, a jedem na Keporkaky, takže poslední plácnutí ploutvema s Piškůtkama a jdem brzy do postelí. Teda jak kdo, někdo ochutnává místní Meskalu až do dna : ) Zítra budou trpět ! Hehehe.



Na keporkaky jedeme na Pacific. Rozhodujeme se pro tuhle lokalitu, protože dva dny zpět tam přes ploutve nebylo vidět dno, a cákalo to tam víc než kapři z kádě na staromáku 23.12. Písečnýma dunama a kaktusovými poli dorážíme po cestě kde se jede 1000 miles Baja na břeh pacifiku. Dostáváme poučení jak naskočit do lodí, protože musíme přes vlny. Tohle už známe z JAR poměrně dobře, byl to kolorit každodenního potápění se žraloky : ) Na oceánu jsme hned a hned po vyjetí už vidíme pár kousků jak se zanořují…bohužel se zanořují. Jsou obrovský, ale mažou dolů. Následný tři hodiny se posouváme po oceánu a hledáme ploutve, něco i nacházíme, ale až nakonec. Jsou obrovští. Obrovští ! Do vody nejdeme, ač jsme nachystaní v neoprenech, protože oni chodí dolů…a my bychom si to neužili. A taky jsou dál…

A tím vlastně odpoledne končíme. Ještě si hrajeme v příbojových vlnách, a baštíme místní (na objednávku veganské) obědy, a pomalu se posouváme zpět k domovu. Večer bereme Patrika na večeři, opět totální gastroporno ve Veggie stylu, fakt moc moc moc dobrý. A již jen zabalit do peřin a spát. Unava po tomhle celý tripu je značná, fakt. Den na to….odlétáme.



Tak to bylo ve zkratce vše, takhle je to shrnuté do 10 minut čtení, stejně je to zvláštní jak 14 dní popíšu za 1 hodinu u klávesnice. To je ale jedno, protože uvnitř, uvnitř z tohoto tripu zůstalo hodně. Jsem rád, že se nikdo nezranil, a že jsem to nakonec uspořádal, a dal do kupy. Protože to za to stálo – vidět ty vaše úsměvy z hrátek s Lachtany, Tomášovo bezeslovné „uaaaaa“ po návštěvě whalesharků, Patirka, Matěje, Davida a Lucku, The Pit a další a další krásný okamžiky výletu.
Užil jsem si to i přesto, že mě klátí zákeřná nemoc, ale to vybojuju jako vždy, na potápění to nemá vliv, jsem zjistil. A sem se vrátíme. Sem, do La Paz. Podzim 2018 je náš. Už teď máme s Patrikem pro vás 1O ti denní našlapaný program, např. potápění v rezervacích, kam se obvyklí turisté nepodívají, nebo trip do pouště, atd…ale o tom až jindy.

Mise Mexico je tedy skončena.

Rád jsem vás všechny viděl, Michalovi a Míše přeji vše nej do jejich australské mise, at se vám daří vy dva, sluší vám to a já vám fandím. Však se potkáme, na Bali…kde jinde. : )

A poděkování na závěr :
Patriku, bylo to top, celý to tady s tebou. Nevidíme se naposled, však víme. Matěji, moc díky za tu možnost – v létě se potkáme, viď : ). Davide, Lucko, nemám slov – možnost bydlet u vás byla opravdu osvěžující…fakt jste zlatý.

PS : Kdo nebyl, at si aspoň pustí video :



Martin a Mirka,
FII


DĚKUJEME ZA FOTKY ŽITTOSOVI !!
Jsou nádherný.
Díky ti.
Martin, FII


Martin
Článek pro vás napsal
Martin
Více článku od autora

Jsem Martin Chenicek, a freedivingem se zabývám již roky. Prošel jsem si za svůj život mnoha sporty na vrcholové úrovni, plavu maratony, běhám kolem 100 km týdně, lezu po skalách, závodil jsem 10 let na snowboardu a sjezdovém kole, skáču z letadla a jezdil jsem závody na silničních motorkách. Jsem člověk, který sportu a jakékoliv činnosti v pohybu, dává ve svém životě první místo.

RYCHLÝ KONTAKT