Mno, tak jak jsme se měli v první části kurzu jsme již
probrali, ale ne jen prvním kurzem jsme tam žili – následovala practise skills
session – věc kterou mám snad ještě radši než učení levelu 1.... uvnitř.
Mohu do toho vnášet totiž mnoho dalších poznatků který jsem za ta léta
nasbíral, jedeme opáčka stran safety a trénujeme hloubky a taky prostě jen tak
blbneme – je to mnohem víc prostoru pro práci s lidma a pro jejich mučení –
a to já rád !
Na skills sessions dorazil Jenda a Honza, Pavla a Mirek, David Štěpánek a taky
tam s náma zůstalo pár lidí z kurzu, takže opět nás byla celkem
veliká tlupa. Plus opět my dva s Mi.
Tyhle skills session probíhaly už krásně zajetým systémem – ráno, když nebyly
vlny, jsme naskákali kolem 8h na žíněnky a rozcvičili se kolem 2O ti minut -
tak jak jsem to študenty naučil – aby se plíce roztáhly, a čovek mohl volněji
dýchat.
Pak už člun a frčíme na hloubky. Naštěstí tam máme od nějakého slovenského
Juraje námořní mapy, takže vím, kde je 25m, kde je 3Om a kde je 47m – jsou to všechno
vzdálenosti do 20 ti minut dojezdu. Paráda. Člun nežere skoro nic, takže se
neděsíme že nás to někde nechá a držíme plnej kotel.
Trochu jsem překvapenej, jak moc to lidi z kurzu pozapoměli – správné protokoly,
těsný buddy systém a tak první den skoro ladíme jen opáčko – teda myslím první
den na vodě.
Další následující dny už David Štěpánek a Jenda foukají oba dno, takže 3Om je
tam – David sice děsným stylem, ale budiž a Jenda s přehledem. Hodně do
hloubek chvátají a je to zbytečné, oba mají exscelentní statiky – Jeník v rámci
tréningu dontrakcoval až na krásnejch 5:08 což je pořádná metelice, kamaráde.
Takže když se konečně uklidní i pod vodou, je to pak nádhera.
Jeník při výstupu při personal best...
Mirek a Pavla pracují především na tom, aby si věřili jako safety a freediver a
Mirek nakonec ladí taky moc pěkné hloubky.
Nakonec dělám pro Jendu taky jednu variabilku, připravuju mu závaží a tahám
lano, pěkně aby vše bylo bezpečný a on si pak zajede tak až to jde. Je ve 32
metrech (neměli jsme ten den delší lano) za 2O sekund a je z toho nadšenej,
jak by ne. Jojo, VWT…
Po potápku míváme obídek, a cca 2 hodiny pauzu na „osobní volno“ hahaha, a pak
je jdu mučit dál – především JOGA, core training, posilování s vlastní váhou,
práci s kyselinou a jak na rezistenci vůči jejím účnkům, a další a další
věci, který opět opakuju, jsem odladil všechny pod lékařským dozorem.
Legrační je, jak jsou všichni docela vyšťavený – jojo, až se zase někdo bude
tlemit jak kokot, že freediving se akorát válíme na dně a nehýbeme se, vezmu je
sebou na tréning. Nepůjdete domu po dvou – a pokud třeba Jenda dal během dne 6x
kolem 25 – 30 metrů tak odpoledne standartně na hodinu až dvě blacknul na gauči
– David to samé..
A i jiní.
Honza L byl zářným příkladem toho, jak moc se scuba liší od free stran
vyrovnávání tlaků ve středouší – při free se situace dramatizuje uplně jiným
levelem a i Ivča nakonec zjistila, že jedině Frenzel technika bude ta správná
cesta.
Mno, ladili jsme to zdatně. Večery byly opět ve znamení grillingu a taky
promítání různých freedive filmů – ať už fatální nehody Audrey Maestre a nebo
po sportsaga Neryho – bylo na co koukat. Dokonce přišel čas i na Riding giants
a protože surfing má k free blízko, tak jsme dali i to.
Nakonec, stejně jako u minulý party přišel den odjezdů. Co se dalo dělat, nic…prostě
bylo třeba rozutéct se každý k tomu svému životu. Nicméně protože chuť
pokračovat v tréningách byla značná hned jsme nadhodili možnost jet společně
na skills tréning sessions do Egypta koncem ledna. Okamžitě jsme měli
přihlášený všechny účastníky zájedu, takže naprostá pecka a paráda, neboť s touhle
partičkou mě to bavilo a bavit bude – to vím.
My tam pak s Mi ještě pár dní zůstali – hlavně jsme odladili obě dvě vily
aby byly jako ze škatulky a abychom nedostali vynadáno od rodičů Mi, takže
uklízení, praní, a samo potápění…a při tý příležitosti jsme objevili krásný
hloubky s nádhernou vodou a v dojezdové vzdálenosti „kousek“.
Nakonec jsme se i my sebrali a jeli ještě na další spoty – na mys Kamenjak, o
400 km dál užít si taky nějakej ten jeskynní freediving – vše je tam mělké a Mi
tam ještě nebyla a já jsem cítil, že jí to všichni dlužíme za to, jak se o nás
kompletně skvěle starala. Takže i ty nejtěžší jeskyně s malou dopomocí za ruku dala s přehledem...a ten úsměv byl velkou odměnou, kterou vám sem dávám. A my všichni děkujeme Mi.
A tak nakonec, ještě douška na záver, kterou bych chtěl zakončit tenhle příběh.
Skočím do jeskyně, plavu na dno, a hledám něco….a najednou nacházím cosi.
Symbol nekonečna a časoprostoru. V jeskyni na Pule, mém srdcovém místě.
Při potápění, mé srdcové činnosti.
Mno, nehledám symboliku – ale když mě flákne přes oči, vidím ji.
Děkuju, za vše, vám všem.
A za týden už u budete mít zprávy ode mne z Indonesie.
Neboť za týden touhle dobou už mě čekají 30stp modré hloubky na Bali.
Těším se, velice.
Jako ostatně na všechno.
A jako vždy.
Modrou barvu za víčky přeje M.
