Bali myšlenky - 2026 - PimpYourLife

Kdyby Eckhart Thole dělal freediving, určitě by přepsal svoji knihu "Moc přítomného okamžiku."

Zvláštní úvodník, říkáte si, nicméně když jsem tak seděl na letišti a říkal si, jaký vám napíšu report, napadla mě asi tahle stěžejní myšlenka.

Mám spoustu hesel, kterými se v životě řídím, například – abych tak řekl aspoň některé z nich – třeba :
"Neexistuje nic takového jako obyčejný okamžik.
Nebo třeba : "Nech někdy mluvit ticho.." či dokonce moje životní pravda :
"Pozor na obzor moře, neboť moře ti vezme oči a oči nemají uši a ty už nikdy nezavoláš zpátky..."

Těch malých životních pravd je spousta, ale o tom, jak moc krystalicky jasně vylézají na povrch se vždycky přesvědčím na výletech za živly, obklopen lidmi se stejným viděním světa.

A to se teď dělo posledních 20 dní u mě na resortu na druhém konci světa.

Nechávali jsme obzory, aby sebraly tu velkou hromadu rychlých vjemů, aby věci už nebyly kvantitativní, aby vjemů bylo málo, ale byly intenzivní. Nechávali jsme vyplavávat na povrch z hloubek moří nejenom ta naše těla, ale prostě v tom nejdůležitějším živlu ocenánu plavaly na povrch i naše společností v níž žijeme do kouta ukřičené duše. A začínaly dýchat...
A byly tu najednou okamžiky, které byly dechberoucí. A ten my umíme zadržet i na docela dlouho...

Freediving pro mě nikdy nebyl a nebude jen posouváním svých vlastních hranic, toho jsem si za svoji 35letou soutěžní kariéru užil hodně. Freediving se stal prostředkem ukazování lidem, kudy vede cesta do hloubek sebe sama prostřednictvím vody. Jak uklidnit svoji mysl, pracovat se svými nedostatky a někdy je prostě jenom přijmout, ne jako naše limitace, ale jako naši součást.

Všichni byli úžasní.

Už jsem těch kempů tady v Indonésii od roku 2013 odučil opravdu hodně a o každém z nich, vždycky když skončí, mám chuť říct, že byl prostě nejlepší. Zdá se to jako klišé, ale musím to říct i o tomto. Podle mě to byl ten nejlepší kemp, který jsem zase zažil, a občas si říkám, kam to ještě posunete...

Ano, čtete dobře, protože to posouváte vy. Někdy, když sedím na konci času celého toho mumraje, ve chvílích kdy odjedete z resortu, a rozhlížím se kolem sebe a najednou je tu kolem strašně divný prázdno - a ty cítíš krystalicky jasně ten nedostatek energie, který toto místo najednou vyzařuje. A pochopíš, že místo je jenom místo, ale že speciálním ho dělají lidé. Ti, co tady chodí, smějí se, dýchají stejný vzduch jako ty a ty je kolem sebe vidíš a slyšíš a cítíš, i když už dávno nejsou.

Spoustakrát jsem napsal, že nemám domov v místech. Dům je jenom dům, ale domov dělají lidé, kteří ho s tebou sdílí, kteří ti umožnili prolnout svoji množinu času, který tady máme, s jejich, a v tomto sdílení vytváří s tebou ten pocit domova. Tyhle kotvy také již nikdy nezmizí, nesu si je. I do letadla, nesu si je v sobě i až budu zpátky v Čechách, což v tuto chvíli, když čtete tento report, už dávno jsem, a zůstanu tam napojený na kousek toho zvláštního dobrého pocitu ze života, který cítím.

Moc vám všem za to děkuji a už se těším na cokoliv, co přinese další sekunda, minuta, hodina, týden, měsíc, rok, dekáda, protože pokud tam budou lidi dobré vůle, bude to složeno v dobrý život.

Ano, vím, že tenhle report byl spíš víc zpověď, nikoliv však o mně, ale o tom, co tenhle sport, který nazýváme potápění na nádech do hloubky moří a duší, může otevřít za hloubku do vnímání tohohle světa.

Tak pojďte začít.

Všechno začne jenom tím, že uděláte první nádech, ostatně už jste ho udělali a od té doby v něm pokračujeme.

Žijeme.

Děkuji celé skupině za to, že jste.

Petra

Petr

Kuba

Matěj

Sebastien

Adrien

Lucy

David

Milan