Přepis článku - rozhovor s Matějem.

S freedivingem začal dvacetiletý mladík v Mohelnici

rozhovor s Matějem Sorbim

Zadržet dech na pár vteřin pod vodou zvládne téměř každý. Ale ponořit se do hlubin jen s vlastním nádechem, bez přístrojů, a posouvat přitom hranice lidského těla i psychiky? To už je svět freedivingu – sportu, který si získává obdiv po celém světě. Právě tomuto nevšednímu sportu propadl dvacetiletý Matěj Sorbi z Mohelnice. Ačkoliv Česká republika nemá moře ani ideální podmínky pro trénink, Matěj dokazuje, že ani to není překážkou k velkým úspěchům. První tréninky přitom absolvoval v mohelnickém krytém bazéně. Jak se vůbec mladý kluk z Mohelnice dostane k freedivingu? Co člověk prožívá pod hladinou jen se svým dechem? A není to vlastně trochu strach? Na to všechno jsme se Matěje zeptali.

Jak ses vůbec dostal k freedivingu? Pamatuješ si moment, kdy tě to poprvé napadlo?

K freedivingu jsem se dostal postupně. Vždycky mě fascinovala voda a hloubka. Ze začátku jsem jen zkoušel, jak dlouho vydržím pod vodou nebo jak daleko doplavu na jeden nádech. Postupně jsem ale zjistil, že freediving není jen o zadržení dechu, ale hlavně o psychice, technice a klidu. A právě to mě na něm úplně pohltilo.

Co člověka na freedivingu nejvíc přitáhne?

Pro mě je to hlavně pocit klidu a svobody. Pod vodou člověk vypne od všeho kolem sebe. Je tam ticho, soustředění a člověk je jen sám se sebou. Zároveň je to sport, který vás učí respektu k vlastním limitům.

Nebáli se rodiče nebo kamarádi, když zjistili, čemu se věnuješ?

Určitě ano. Spousta lidí si freediving představí jako něco extrémně nebezpečného. Musel jsem jim vysvětlovat, že když se dodržují bezpečnostní pravidla a člověk netrénuje sám, je to bezpečný sport jako každý jiný.

Začínal jsi v mohelnickém bazéně – jak na své začátky vzpomínáš?

Na začátky vzpomínám moc rád. Právě v mohelnickém bazéně jsem si uvědomil, že se freedivingu chci věnovat naplno. Mohelnice pro mě bude mít v tomhle vždycky velký význam.

Freediving si většina lidí spojí s mořem. Jak složité je trénovat v České republice?

Je to určitě složitější, protože u nás nejsou ideální podmínky pro hloubkové potápění. Hodně věcí se proto trénuje v bazénu nebo v lomech a za většími hloubkami musíme jezdit do zahraničí. V Česku se ale dá skvěle pracovat na technice, kondici i psychice.

Kde dnes nejčastěji trénuješ?

Nejčastěji trénuji v bazénech v Brně a v Zábřeze. Jsem členem Klubu potápěčů Zábřeh. Hloubkový trénink pak absolvuji hlavně v zahraničí, například v polském Deepspotu, což je nejhlubší potápěčský bazén v Evropě.

Musíš kvůli tréninkům často cestovat?

Ano, hlavně kvůli hloubkovému tréninku. Pokud se chce člověk posouvat v hloubkových disciplínách a závodit, bez zahraničí se to prakticky neobejde.

Co je při freedivingu důležitější – fyzika, nebo psychika?

Obojí, ale psychika hraje obrovskou roli. Člověk může být skvěle připravený fyzicky, ale pokud zpanikaří, je to problém. Freediving je hlavně o klidu, soustředění a schopnosti ovládat vlastní mysl.

Jak vypadá běžný trénink freedivera?

Trénink není jen o zadržení dechu. V bazénu se zaměřuji hlavně na techniku pohybu pod vodou, efektivitu a práci s energií. Velkou část přípravy tvoří také dechová cvičení, mobilita, posilování a práce s psychikou. U hloubkového tréninku je důležitá i kompenzace tlaku a postupné zvykání na větší hloubky. Samozřejmostí je vždy bezpečnost a trénink pod dohledem.

Co člověk prožívá hluboko pod hladinou?

Je to těžké popsat. Pod vodou člověk vnímá hlavně svoje tělo a musí zůstat úplně klidný. Není tam prostor pro zbytečné myšlenky. Právě to ticho a soustředění je na freedivingu jeden z nejkrásnějších pocitů.

Dá se popsat ten pocit ticha pod vodou?

Je to jeden z nejhezčích pocitů na freedivingu, ale zároveň se to docela těžko popisuje někomu, kdo to nezažil. Pod vodou je najednou úplně jiný svět. Všechno se zpomalí, člověk nevnímá tolik okolí a soustředí se hlavně sám na sebe, na svoje tělo a na klid. To ticho je pro mě hodně uklidňující. Není tam žádný spěch, žádný hluk, žádné rušivé věci. Člověk je jen v přítomném okamžiku. Právě tenhle pocit klidu a soustředění je jedna z věcí, kvůli které mě freediving tolik baví.

Krátké vysvětlení freedivingu

„Freediving neboli nádechové potápění je sport, při kterém se člověk potápí pod vodu bez dýchací techniky – pouze na jeden nádech. Kromě fyzické kondice hraje obrovskou roli psychika, klid, práce s dechem a schopnost ovládnout vlastní mysl.“

Zažil jsi někdy moment, kdy sis řekl, že už je to nebezpečné?

Ano. Freediving mě naučil mít k vodě velký respekt. Když člověk cítí, že není úplně v pohodě nebo není dostatečně soustředěný, musí umět ponor ukončit. Ego jde stranou, bezpečnost je vždycky na prvním místě.

Co je na freedivingu psychicky nejtěžší?

Nejtěžší je zůstat klidný ve chvíli, kdy tělo začne vysílat signály, že chce dýchat. Člověk se musí naučit pracovat se strachem a nepodlehnout panice. Freediving mě naučil netlačit věci silou a respektovat vlastní limity.

Na který svůj úspěch jsi zatím nejvíc pyšný?

Jsem pyšný hlavně na to, že jsem se dostal na mezinárodní úroveň a můžu závodit v hloubkových disciplínách. Nejvíc si ale cením ponorů, které byly technicky čisté a bezpečné.

Máš nějaký sen nebo metu, které bys chtěl dosáhnout?

Mým nejbližším cílem je letos překonat hranici 70 metrů v hloubkové disciplíně. Kvůli tomu odjíždím na dva měsíce trénovat do Chorvatska pod vedením trenéra Martina Cheníčka. Dlouhodobě bych se chtěl dostat co nejdál a závodit na vysoké úrovni i v zahraničí.

Co říkají lidé, když jim řekneš, že děláš freediving?

Většinou jsou překvapení. Často se ptají, jak dlouho vydržím bez dechu nebo jestli se nebojím. Hodně lidí si pod freedivingem představí něco extrémního, ale když jim vysvětlím, kolik je za tím přípravy, techniky a bezpečnosti, začnou se na to dívat jinak.

Kolik minut nejdéle vydržíš bez dechu?

Můj osobní rekord ve statické apnoi je 5 minut a 40 sekund. Je to disciplína, při které člověk leží v klidu na hladině a snaží se co nejdéle vydržet na jeden nádech. Hodně důležitá je při tom psychika a schopnost zůstat úplně uvolněný.

Máš před ponorem nějaký svůj rituál?

Snažím se hlavně uklidnit, soustředit na dech a projít si v hlavě celý ponor. Potřebuji mít klid a jasný plán.

Co tě freediving naučil do běžného života?

Dal mi hlavně větší psychickou odolnost a schopnost zvládat stres. Naučil mě pracovat s vlastním strachem, emocemi i tlakem.

Doporučil bys freediving ostatním?

Určitě ano, ale vždy s respektem a pod vedením zkušeného instruktora. Freediving může člověku hodně dát, ale bezpečnost je naprostý základ.

Co bys vzkázal lidem z Mohelnice, kteří mají pocit, že z malého města nejde dělat velké věci?

Že to rozhodně jde. Nezáleží tolik na tom, odkud člověk pochází, ale jestli má chuť pro něco opravdu pracovat. Já jsem také začínal v mohelnickém bazéně a nikdy bych si tehdy nepomyslel, kam mě freediving zavede.

-mn-